Požehnané vánoční svátky

a pokoj všem lidem dobré vůle... 

Vaše 

Vánoční radosti

Dneska jsme měly s kamarádkami "Ježíška" a bylo to moc hezké. Radost měl i kocourek, který vánoční papíry ihned prozkoumával, prošlapával, ochutnával:

Ovšem ten nekrásnější moment jsem nestačila zachytit - když kocourek vlezl do prázdné papírové tašky a uvelebil se v ní ke spaní. Než jsem vzala do ruky foťák, byl z papírového úkrytu pryč. 

Hodně pohody 

Domečky

Loni touto dobou jsem si slibovala, že vymyslím, jak umístit nové domečky na polici a zůstalo jen u slibu. Takže i letos je pět domečků a jeden velký stromek vpředu bez světýlek - snad na to dojde do příštích Vánoc... :-)

 Hodně adventní pohody

Dělání, dělání,

všechny smutky zahání... To je sice pravda, ale dělání také občas trochu unaví. To když si žena vzpomene, že chce "praktickou" bílou podlahu (místo přírodních parket, které musí drátkovat a pastovat). Před sedmi lety jsem konečně sehnala téměř bílé PVC v šíři 2 metry, ale  ne tolik metrů, kolik jsem potřebovala. 

A protože jsem to bílé lino chtěla, tak jsem ho stejně koupila. Věděla jsem, že si ho budu pokládat sama (bylo to snadné při šíři 2 metry) a že "to nějak udělám, aby to vyšlo". Položila jsem ho tedy pouze po obvodu všech stěn a uprostřed místnosti pod bílým kobercem jsem ho vynechala. Vypadalo to dobře...

Teď před Vánocemi jsem si umínila toto staré lino, poznamenané  používáním i kocourkovými drápky, vyměnit za nové a podařilo se mi koupit ještě světlejší, hezčí. Pokoj je široký 3,5 m,  u jedněch dveří pak 3,7 metru, proto jsem koupila lino šíře 4 m (abych nemusela třímetrové nastavovat a lepit k sobě) a začala  jsem vyklízet nábytek z obýváku:

Přiznám se, že tentokrát byla pokládka PVC pro mne trochu horror - protože jsem se s těmi čtyřmi metry šíře v podstatě do místnosti široké 3,5 m prostě nevešla. Musela jsem celou tu roli (těžkou a neohebnou, protože PVC bylo namotáno na roli tvrdého papíru) dát mezi dveře do ložnice, po pár centimetrech lino v tomto úzkém prostoru dveří odvíjet a řezat, pak každým tím kouskem ho popotahovat k oknu a rovnat a pak zase řezat od dveří na druhou stranu a odvíjet směrem k opačné straně a rovnat...

Kupodivu, zvládla jsem to v krátkém čase - lino přivezli asi v půl jedné a do večera jsem už nastěhovala zpátky umytý nábytek na nově položené lino. Jen jsem neměla víc času průběh prací fotit. :-)

S tímhle stolem pod televizí byl největší problém - trefit se zespodu šrouby ze skříněk do otvorů ve  vrchní desce, ale jakmile se mi to podařilo smontovat, hned jsem zkusila znovu zapojit televizi - satelit - DVD rekordér -  a klaplo to, televize hraje... 

Je hotovo, už i kocourek má jeden ze svých pelíšků vedle mého křesla:

Starý koberec jsem druhý den radikálně zmenšila - ustřihla ho do půlkruhu jen pod stůl a křesla a je hotovo...:-)

Docela jsem si "mákla", ale mám radost, že jsem to zvládla. 

Následující dva dny jsem spíš odpočívala, ozdobila jsem jen stromeček a dala adventní svíčky.

Hodně pohody

Hrací skříňka

Na bleším trhu mi padla do oka hnědá hrací skříňka - hrála Gaudeamus igitur Iuvenes dum sumus - tak samozřejmě po důkladném vyčištění a troše barvy je z ní dnes bílá hrací skříňka, která hraje Gaudeamus igitur Iuvenes dum sumus:

Takhle hnědá byla skříňka původně celá:

 Napadlo mne do ještě mokré barvy položit kovovou ozdobu  a ejhle, ono to drží...

Krásné adventní dny

Střepy, zase ty střepy...

to říkala má maminka, protože nerada viděla, jak si kupuji porcelán. Asi věděla, jak otravné je mytí toho všeho... Aby se ta spousta nádobí a titěrností opět vešla do polic, tak je umývám po jednotlivých regálech a hned dávám zpět na své místo:

Tak snad je na lesku vidět, že nádobí je umyté...:-)

 Hodně předvánoční pohody

Výlet

Včera jsem byla na výletě na druhé straně našich Krušných hor - v saském Seiffenu a Olbernhau. Do Seiffenu jezdím ráda, je to takové kouzelné horské lázeňské městečko, velice upravené a v adventním období nádherně vánočně vyzdobené. Stejně jako na české straně Krušných hor (třeba v Nové Vsi, Hoře sv. Kateřiny apod.), tak i na saské straně se téměř v každé domácnosti vyráběly dřevěné hračky (dřevovýroba, krajkářství a plátenictví doplňovaly a později nahrazovaly končící rudné dolování - stříbra, mědi...).  A právě v Seiffenu je úžasné Muzeum hraček, 

ve kterém jsou nádherné tradiční i moderní exponáty: různé pyramidy i otáčivé

lustry, figurky, louskáčky ořechů, svícny, pokojíčky, zasněžené domečky a kostely,  miniatury, které byly expedovány v krabičkách od zápalek, figurky andělů, zvířátek, lidí:

 

 

Nad hlavní třídou byl vidět kostel a kolem dokola všechny domy vánočně vyzdobené:

 A ještě vánoční trh v Olbernhau  - zajímavé bylo, že tam mezi ostatními stánky byl jeden  s českými vlaječkami, kde prodávali "české speciality" - becherovku, griotku a nějaké sladké pečivo a pak také jeden stánek s norskými vlaječkami, kde prodávali zase nějaké norské speciality .

 A tenhle dům v Olbernhau se mi moc líbil:

a ve výloze naproti byly tyhle nádherné miniatury lustrů - a představte si, že všechny ty minilampičky a minilustry svítily:

Byl to nádherný výlet, díky tomu mne konečně chytla aspoň trochu pravá vánoční nálada. 

Přeji všem hodně adventní pohody.