Růže

Řezané květiny do vázy moc nemusím, ale ne každý to ví a tuhle jsem dostala, tak z ní mám radost. Růžičky mají krásně pevné stonky a neohýbají hlavičky, krásně se rozvíjí. V tom bílém pokoji úplně svítí jak plameny ohně.

Hodně pohody

Kocourek

Se svačinou a  kávou si jdu obvykle sednout k počítači a beru si přes nohy deku, protože  je naprosto jisté, že během chvíle mi skočí na kolena kocourek

 a projeví veliký zájem o to, co je na talířku. Opatrně to očichá a pak se odvrátí. Nic pro něj.

Rýžový chlebíček, sýr a ředkvičky mu nechutnají, stejně tak káva, tak mohu jíst v klidu. Jsou ale některá jídla, která musím jíst buď hodně rychle a kocourka od nich odstrkovat nebo je jíst až potom, co kocourka nalákám do lodžie a zavřu dveře. Miluje třeba párky a tavený sýr, ale nesmí je jíst - má opravdu velmi přísnou veterinární dietu (která mu většinou nechutná).

Mějte se krásně

Pátrání...

Někdo virtuální svět odsuzuje, někdo zneužívá - já jsem za něj ráda, protože mi pomohl v těžkých chvílích a  potkala jsem v něm hodně úžasných lidí, šikovných, chytrých, milých, u nichž mám pocit, že je dávno dobře znám a jsou mí očima nepoznaní přátelé. Brzy ráno obvykle začínám den prohlížením a čtením toho, co nového kdo napsal, těší mne sdílená radost, dotýká se mne vypsaný smutek a nádhera některých příspěvků mi prozáří den. A ze všech těch, které vždy naladí do pohody, uvedu jeden, který sleduji v bezmezném obdivu a každý den si říkám, že už nemůže jeho autor tu dnešní úžasnost fotografie a textu překonat - a ejhle, hned druhý den mne přesvědčí o opaku - posuďte sami:  https://davidmachacek.wordpress.com/. Tady  se mi opravdu nedostává slov chvály a jen žasnu nad tou obrazovou i slovní krásou, které bych bez blogu nepoznala.  Na druhou stranu už více než rok postrádám jednu velikou blogerskou kamarádku, něžnou duši, která svými krásnými příspěvky a komentáři vždycky neskutečně mile pohladila nejen mne, ale hodně dalších z nás - 

                                   Renátku Mahútovou , http://renatamahutovaa.blogspot.cz/.

Těšila jsem se na každý její milý komentář a také na její krásné tvoření, hlavně ze dřeva. Doufám, že se jí vede dobře a jen příjemné starosti jí nedávají čas a prostor tu s námi pobýt - ale přesto citelně chybí nejen "u mne", ale jistě všem, kteří měli to potěšení se s ní virtuálně potkávat. Tak, Reni, jestli ti vyjde čas, nakoukni k nám, abychom věděli, že je vše v pořádku. ♥ 

Hodně pohody a přátelé tady, opatrujte se...

Z Konopiště do Benešova

je to opravdu kousek, takže jsme toulání po Středočeském kraji zakončili právě v Benešově. Krásné náměstí:

 

 tyhle domy se mi líbily:

a zakončení krásného výletu bylo v jedné útulné kavárničce "Café na slovíčko" u výborné kávy a ještě lepší zmrzliny s horkými malinami a šlehačkou:

Zmrzlina i káva ubývaly a ubývaly a ubývaly, protože se tam krásně povídalo, v příjemném prostředí...

A když jsem já, veliká milovnice starých českých filmů, objevila přímo nad sebou na zdi starý obrázek Adiny Mandlové, získaný z pozůstalosti Hugo Haase (ten udělal Adinu - neznámou manekýnku jednou ze svých "Titinek" a v podstatě ji přivedl k herectví), pochopila jsem, proč mi tam bylo hezky a  můj dojem z této krásné kavárničky byl dokonalý...

Hodně pohody

Konopiště

Hrad Konopiště (později přestavěný na zámek) byl vybudován kolem roku 1294 rodem Benešoviců, pravděpodobně pražským biskupem Tobiášem  z Benešova, rádcem krále Václava II. Po vymření tohoto rodu po meči přešel od  roku 1327 až do začátku 17. století do rukou Šternberků, potom se vystřídalo mnoho majitelů až do roku 1887, kdy zámek s celým panstvím odkoupil od Lobkoviců František Ferdinand d´Este (od roku 1896 následník císařského trůnu Rakouska-Uherska). Zámek dal přestavět v historizujícím stylu, zároveň sem zavedl elektřinu, vodovod a nechal vybudovat hydraulický výtah, umístil sem obrovské sbírky (získané jak vlastním přičiněním, tak i z velkého italského dědictví) - zbraní, předmětů souvisejících se svatým Jiřím, loveckých trofejí,  nechal upravit rozsáhlý park. Dlouho si toho všeho neužil - v roce 1914, přesněji 28. června, se on i jeho manželka Žofie stali obětmi atentátu v Sarejevu, což vedlo k rozpoutání I. světové války...

 

Po roce 1921, tedy po rozpadu Rakouska-Uherska byl  na základě zvláštního zákona zkonfiskován majetek Habsburků a byli vypovězeni ze země.  Zámek přešel do majetku československého státu a následně byl zpřístupněn veřejnosti. Za II. světové války zde byl štáb jednotek SS, v té době bylo uloupeno a odvezeno obrovské množství sbírek i ostatního vybavení, ale podařilo se uchovat seznam tohoto uloupeného majetku a  po válce  podle něj část majetku ve světě dohledat a vrátit zpět na Konopiště. Zámek je  národní kulturní památkou ve vlastnictví státu (ačkoliv na něj vznáší nárok potomci Františka Ferdinanda, konkrétně Žofie z Hohenbergu). 

Toto je obrázek krásné Sissi...

Pro mne je zámek dosti chmurný, možná tím obrovským množstvím zbraní a loveckých trofejí, které představují desetitisíce (pokud si pamatuji slova průvodkyně, tak dokonce statisíce) ulovených zvířat jen pro radost z lovu a  zabíjení... Konopiště je nádherný majestátný hrad - zámek, ale uvědomila jsem si, že mám raději něžnější, křehčí a romantičtější zámky, takže se co nejdříve na nějaký v okolí vypravím. 

Hodně pohody 

Průhonice

Do přírodně krajinářského parku v Průhonicích se vstupuje přes nádvoří nádherného zámku

 a je nejkrásnější právě teď, v květnu, kdy je celý  rozkvetlý - na ploše více jak 250 hektarů kvete téměř vše, od domácích či cizokrajných dřevin (je jich tu okolo 1 600 druhů)  po domácí i cizokrajné rostliny (jen rododendronů tu je přes  osm tisíc ve více jak stovce různých druhů a kultivarů):

Park založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca v nádherném členitém údolí potoků Zdiměřického, Dobřejovického a Botiče (financoval ho z výtěžků severočeských uhelných dolů) a jeho koncepci průhledů a střídání dřevin, rostlin a vodních ploch  můžeme po více jak sto letech obdivovat v plné kráse:

A tyhle krasavice se mnou kamarádily, vůbec se nebály:

Průhonický park je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO.  Dnes to byla nádherná procházka květnovou přírodou přesně za počasí, které mám ráda - žádné vedro, jen svěží jarní vzduch.

Hodně pohody