Šumava II.

Hrad Kašperk je nejvýše položeným hradem u nás. Byl vybudován císařem Karlem IV. v roce 1356  - měl střežit zemskou hranici se sousedním Bavorskem, chránit naleziště zlata a obchodní cestu, tzv. Zlatou stezku. Svou úlohu plnil až do začátku 17. století, kdy už jako zchátralý byl z královského majetku prodán městu Kašperské Hory.

Lézt na věž byla pro mne tentokrát  hračka - dřevěné schody měly pevné zábradlí a pod sebou jsem viděla vždycky jen to jedno patro. Ty dětičky tam  v protější věži  v zamřížovaném okně mávaly a volaly pozdrav a já byla bílá strachy, že by se mohla ta mříž uvolnit. A že byly hodně vysoko - to okénku je vidět na tom snímku výš, okénko v té červené střeše. Z výšky věže byl nádherný rozhled kolem dokola po krajině.

Cesta z Kašperku dolů do města je krásná, vede lesem i loukami. Po dlouhé době jsem viděla spoustu lučního kvítí, jaké si pamatuji z dětství  z luk v Krušných Horách.

První zmínka o Kašperských Horách  je z roku 1337, to už byla původní osada Janem Lucemburským povýšená na horní město. Historické jádro města je městskou  památkovou rezervací. Náměstí je tvořeno renesančními domy - radnice patřila kdysi Jiřímu z Lokšan, zástavnímu držiteli hradu Kašperk,  tajemníku krále Ferdinanda I. královskému radovi a místokancléři českého království. Podobu dostala spojením dvou původních goticko-renesančních domů, které byly později sjednoceny třemi barokními štíty.  Celému náměstí dominuje trojlodní gotický arciděkanský kostel sv. Markéty z 40. let 14. století  - škoda, že byl zrovna zavřený.

 

 

V Kašperských Horách působil jako lékař i starosta otec Karla Klostermanna a sám spisovatel sem zasadil děj několika svých děl. Byla jsem se podívat také v muzeu - má opravdu velice bohatou a krásnou stálou expozici. V galerii muzea byla právě výstava Šumavské chalupy očima Jaromíra Randáka. Malíř se narodil v roce 1919 mlynáři poblíž Stachů, vyučil se pekařem a za svůj dlouhý život prošel mnoho míst naší země. Je autorem unikátního šumavského betlému  - s krajinou, staveními i postavami z Šumavy. Na výstavě jsou ukázky z jeho betlému i mnoho krásných obrazů a  kreseb. Moc se mi výstava líbila - mám doma nějaké kresby těch starých stavení a jsou krásné.

Kašperské Hory jsou vždy spojeny s těžbou drahých kovů a  ani v současné době to  nemají snadné. Odhaduje se, že se v oblasti stále nachází na 120 tun zlata, na jejichž těžbu se urputně snaží získat těžební povolení kanadské a holandské společnosti -  cizáci zničit naši krajinu pro svůj zisk... Snad zvítězí rozum nad penězi a uchráníme ten krásný kout naší země.

Hodně pohody

Šumava

Zatoulala jsem se na Šumavu. Když byl doma kocourek, nemohla jsem nikam dál jezdit, tak teď jsem se rozhodla se zase trochu toulat po naší zemi. Začala jsem na Zadově - pohled z okna hotelu byl úchvatný a chalupy v okolí také. 

Kvilda má krásný kostel sv. Štěpána - ten původní dřevěný shořel při velkém požáru v roce 1889, proto současný z roku 1894 je kamenný se šindelovým obložením. Líbily se mi místní chalupy i  pivovar a pekárna.

V Borové Ladě jsme viděli sovičky a v Horské Kvildě dřevěné sochy pana Ladislava Pavla (otce ing. Pavla Pavla), u Srní zase vlka ve výběhu - překvapilo mne, že ten vlček měl takovou krásně světle hnědou barvu, myslela jsem si, že vlci jsou šedočerní... Snad ho na tom snímku uvidíte, mým foťákem je umění zachytit tak rychlé momenty, jako je pohyb vlka.

Prošla jsem se z Antýglu krásným lesem podle Vydry až k jejímu soutoku s Křemelnou u Čeňkovy pily. Odtud pak pokračuje tato horská voda dál už jako řeka Otava - tuším, že ve škole jsme se učili "zlatonosná Otava".

Celou cestu podle vody mne fascinovaly ty nádherné ohromné balvany v řece i kolem ní, skály a zdravé stromy, vysoké smrky i maličké smrčky se světlezelenými jemnými výhonky (musela jsem si je častokrát pohladit).

 A ještě, abych nezapomněla,  v Zadově je z bývalého skokanského můstku udělaná rozhledna - přiznám se, že jsem až nahoru nedošla. Mohla jsem jít, dokud jsem neviděla dolů, ale jakmile jsem uviděla v mezerách mezi jednotlivými schody pod sebou  tu výšku, zbaběle jsem se vrátila dolů:

Ještě jeden pohled z okna do dáli - to ráno byly na obloze mraky a další putování po Šumavě příště...

Hodně pohody

Kvete to...

na dvorku na chalupě - po konvalinkách, sněženkách, modřenci a narciskách teď hlavně rododendron, po dvouleté odmlce irisky, pomněnky se šíří všude, kde najdou místo...

 i hortenzie už připravuje květy, tak je na co se těšit.
A takhle to dopadlo s pivoňkami ve váze - první den  to byly takové něžné trošku rozvité květy, které tolik miloval můj kocourek...

 druhý den rozvitější...

 třetí den více rozvité květy...

  čtvrtý den už nádherné růžové bambule...

  pátý den ...

 šestý den...

 sedmý den ...

 a sedmý den v detailním pohledu na tu něžnou růžovou náplavu...

 osmý den už začínají trošku vadnout...

 ale pohled je to pořád nádherný a vůně omamná...

 devátý den...

 v detailu je vidět, že už odkvétají...

 desátý den už tmavnou...

 detailní pohled na květy...

a takhle vypadaly za další dva dny... to už je takový smutný konec. Jak už jsem tu kdysi psala, trochu mi to připomíná život každého živého tvora včetně lidí...

Stručně by se to dalo shrnout slovy: a takhle plyne čas i nám...
Mějte se krásně, hodně pohody