Velké pletení...

Nedávno mi dala jedna známá do ruky tento letáček :

a řekla, že bych měla také uplést maličké ponožtičky, neměly by být větší než je délka palce:

jen byl problém ty maličké bílé ponožtičky vyfotit tak, aby byly vůbec vidět, na modrobílém ubruse to nebylo ono, na růžovém podkladu jsou více vidět:

 Podle pokynů se mají ponožtičky sepnout spínacím špendlíkem, aby zůstal pár u sebe a může se do nich vložit i vzkaz či přání pro miminko...

 Uplést je byla taková rychlá odpočinková zábava, takže jich udělám víc s různými barvami tkaniček.

Hodně pohody

Hurá - už svítí...

Nebýt mé zlaté kamarádky Evy, tak bych byla v ložnici bez světla. Sháněla jsem elektrikáře, aby mi lustr zapojil, ale... firmy takové maličkosti nedělají a najít někoho,  kdo by takovou maličkost udělal, jsem zkoušela téměř týden bez úspěchu. Nakonec se do toho vložila Eva a díky jejímu synovi (teď by měla zaznít slavnostní fanfára):

konečně už svítí!  Takže to podzimní brzké stmívání a pozdní rozednívání už můžu zahnat světlem. 

Hodně pohody 

Růže

Na jaře jsem zasadila na zahrádce několik růži a kupodivu - vyrostly a krásně kvetly. Tohle jsou poslední letošní květy:

Hodně pohody

Houby

Ráda se toulám lesem, ale houby sbírat neumím -  jsem na ně "slepá" a tuhle nadílku jsem dostala od kamarádky Zdeňky:

Vydala se na ně do Krušných hor a prý dlouho chodila a nenašla skoro nic - až pak najednou zakopla, upadla a před sebou viděla spoustu a spoustu hub, takže se musela vrátit k autu pro další tašku...

 Většina šla do sušičky a část na smaženici... 

ty dvě maličké houbičky byly v mechu jen chvíli, pak šly také na sušení. Zdeni, díky za ně...:-)

Hodně pohody

Kousek přírody

Mechem a malým pichláčkem, přivezenými z hor, si už navozují příchod zimy:

Těším se už na ni.

Hodně pohody

Zámek Troja

Dnes jsme s kamarádkou Evou uskutečnily dlouho plánovaný výlet na zámek Troja -

a byly jsme nadšené. Věděla jsem, jak zámek zvenku vypadá, ale netušila jsem, jak krásný je uvnitř.

Jako své letní sídlo, po vzoru italských příměstských vil, ho začal v roce 1678 na svých pozemcích nedaleko Prahy stavět Václav Vojtěch ze Šternberka (pravděpodobným architektem byl Jean Baptiste Mathey) . 

Už samotný vstup k pokladně znamená zvednout oči ke stropu a zírat na Otce času, jedoucího ve zlatém voze a ostatní postavy, které znázorňují heslo INFEAT VIRT, VIRVE FAM SEQ (Pověst následuje projevy ctnosti) a pak už po celou dobu prohlídky zámku oči od stropů a stěn nespustit...

Zvenku na krásně opravené budově upoutá monumentální kamenné schodiště znázorňující souboj olympských bohů s Titány od saských sochařů Georga a Paula Herrmannů:

Schodiště vede od zámecké zahrady do nádherného Habsburského sálu,  vymalovaného freskami od bratrů Abrahama a Isaaca Godynů:

Strop v sále vypadá jako zkosený, ale když si stoupnete doprostřed přímo pod "boží oko" a podíváte se vzhůru, zjistíte, že jde o optický klam - dokonalou iluzi vytvořenou freskami... Ty představují monumentální oslavu habsburské dynastie a křesťanské Víry provázení Nadějí a Láskou. Přiznám se, že z tolika maleb mne až přecházel zrak a bylo pro mne těžké najít jednotlivé zobrazené výjevy (sv. Leopolda neseného anděly, evangelistu Marka, patrona Benátek, císaře Leopolda I. s hrabětem Šternberkem...).

Další místnosti jsou plné maleb alegorických i oslavných na rod Šternberků  a také módních čínských motivů (od italských malířů otce Francesca a syna Giovanniho Marchetti),  za povšimnutí stojí také krásné podlahy, křišťálové lustry a kachlová kamna. 

Od rodu Šternberků zakoupila v roce 1763 zámek císařovna Marie Terezie pro Ústav šlechtičen a sama tu několikrát pobývala. Přesto v jejím držení dlouho nezůstal a střídal majitele, byl využíván spíš jako statek, což mu příliš neprospělo. Jeho poslední majitel, statkář Alois Svoboda, ho spolu s okolními pozemky v roce 1922 věnoval Československému státu. Přál si, aby bylo vše využito pro vzdělávání a osvětu mládeže . K vybudování rozsáhlého pavilónového komplexu škol a dětských domovů nedošlo, také přestavba pro výstavní účely (Moderní galerie, Národní galerie) se neuskutečnila a celý areál byl v letech 1976 - 1989 náročně restaurován pro potřeby Galerie hlavního města Prahy. Ta spravuje celý zámecký areál i zahradu a štěpnici a pořádá zde výstavy, koncerty, kulturní a společenské akce. 

Zoologická zahrada a také Botanická zahrada dává zámku - letohrádku - vile Troja nádherné sousedství a také příležitost pro celodenní rodinný výlet - zejména když se povede tak krásné počasí, jaké bylo dnes.

Hodně pohody