Cestování

 Usmyslila jsem si, že musím hodně cestovat, dokud to jde a chci vidět naše města, ve kterých jsem nikdy nebyla a kam jedou vlaky či autobusy. Včera jsem se rozjela vlakem  do Domažlic.

První překvapení bylo, že jsme nabrali několikaminutové zpoždění a byla cestou výluka, takže v Plzni jsem měla snad 4 - 5 minut na přestup do osobního vlaku do Domažlic. Ovšem, já byla poprvé v Plzni na nádraží, vůbec jsem se tam nemohla zorientovat - rekonstruuje se, v podchodu k nástupištím není vůbec žádné označení, kterým směrem je východ či pokladna či informace..., takže jsem vyjela nahoru a snažila se zeptat, kde je pokladna ... prý projít halou a sjet dolů. Proběhla jsem opravovanou halou a narazila na první koleji na vlak do Domažlic, skočila do něj a už se jelo. Domažlické nádraží je půvabné a čisťoučké, jen mne zarazilo to, že úplně zavřené a ani za okny nebyla žádná informace o odjezdech vlaků. Navíc hlášení o vlacích je sem přenášeno z druhého domažlického nádraží, takže informace o druhé koleji, na kterou by měl přijet vlak, byla pro mne neznalou hodně matoucí - vždyť tady na nádraží byla jen jedna kolej...

Pak jsem si dala kávu a sachr dort a dál obdivovala ty krásné domy na náměstí. Třeba tyto čtyři domy svými štíty tvoří symetrii:

a obdobnou symetrii štítů má i novostavba na náměstí, která skrývá supermarket. Že by se mi líbila k tomu nádhernému renesančnímu náměstí tato budova, to tedy rozhodně ne, i ta snaha o jakési kopírování štítů domů mi přijde přinejmenším divná.

Ale toto je nádherný dům:

a tenhle bych určitě opravila, kdybych měla pár "zbytečných" miliónů:

zdá se mi podle stavby a střechy, že je to stará fara - přispívá k mé domněnce i to, že kousek před ní je pomník věnovaný Antonínu Příhodovi, děkanu a dobrodinci 1668 - 1749.   Domažlice jsou krásné, krásné. Mám ráda historii a architekturu a Domažlice mi daly oboje a navíc krásnou procházku v nádherném dni. 

U nádraží jsem objevila nádhernou vilku, ta mne vzala přímo za srdce, splňuje mou celoživotní představu o úžasném,  půvabném, nádherném bydlení:

Moc přeji majitelům krásný život v tak kouzelném domě. 

A cesta zpět byla také zajímavá - už odjezd z Domažlic byl se zpožděním 13 minut, zpoždění cestou ještě  narostlo a tak jsem opět na přestup v Plzni měla pár minut. Naštěstí už jsem věděla, že... musím proběhnout nádražím, seběhnout do podchodu a najít správný vlak, což se mi podařilo až napodruhé... 

Hodně pohody 

Čepička letní

 Tuto letní bílou čepičku jsem uháčkovala na přání, tak snad se bude líbit:

Po tom více jak ročním zpomalení života vlivem covidu se nějak pomalu rozjíždím do aktivity, tak snad se to zlepší. 

Opatrujte se a hodně pohody

Jsem ostuda,

 já to vím, Miluško...potkaly jsme se už párkrát a pokaždé jsi mi dala co proto, že od Vánoc žádný příspěvek. Ale když ona není nálada na nic, ale máš pravdu - musím se překonat. Letošní rok je nějaký zakletý a všechno se mi rozbíjí a hatí. Začalo to autem, 

které plně naložené velikonočními dobrotami včetně beránka mne nechalo stát kousek za domovem, pak se mi zjančil rok starý mobil, zkolaboval počítač (čímž jsem přišla o všechny fotky, data  a dokumenty za rok 2019 a 2020) a opravář si s ním nevěděl rady, rozbil se mi foťák, ztratila jsem z druhého foťáku paměťovou kartu, takže je také nepoužitelný a tento týden mi "odešla" pračka. A to píšu jen o věcech, které si má děravá hlava pamatuje. 

Nejhůř ale je v samotném mém bytečku, protože byt nade mnou sousedka prodala a už více jak tři měsíce tam stavební firma tchána nového majitele dělá "rekonstrukci". Pravdou je, že asi zapomněli, že nedělají rekonstrukci nějaké fabriky, ale v bytě v domě, který je trvale obydlen. Tak si představte, že v době, kdy se nesmělo vyjet z bydliště (a tudíž třeba utéct na chalupu), vám nad hlavou od února bourají odvrtáváním panely (bez ohledu na statiku)!, nechávají ty veliké odvrtané kusy padat na váš strop, což jsou takové rány, že se vám odtrhnou stropnice a opadává omítka, v kuchyni a koupelně vám popraskají obklady,  bez ohledu na to, zda je neděle či velikonoční svátky pořád a pořád vrtají, mlátí, buší do zdí, podlah, rvou kovové zárubně, aby pak jednoho dne nastříkali a rozlili betonovou stěrku tak, že do vašeho bytu - do ložnice, obýváku, dětského pokoje to teče proudem po stupačkách topení a máte kropenaté tapety, v předsíni do toho šlápnete, protože to tam vyteklo ze zničené koupelny a záchodu ... a majitel se stupidně usměje a řekne, jestli to snad má jít k vám uklidit... Teď právě začal vrtat, což ovšem měl smůlu a vlítla jsem na něj jak černá ruka s tím, že ať si  nedovoluje i v neděli otravovat. 

Že nebudu trpět tím, že si on z šedesát let starého paneláku v Čechách chce udělat dřevěný kanadský srub v Ontariu, tak to ať v sobotu a v neděli zapomene na jakékoli rušení klidu. Zatvářil se jak ... ,

 tohle v mužském vydání  nebo 

a začal říkat, že ve stanovách družstva nic takového o klidu v sobotu a neděli není, ale já mu řekla, že peklo v bytě mu může udělat i ten, kdo bydlí pod ním třeba tak, že až on usne nebo uspí rodinu, může se ozvat pračka, vrtačka, mixér, zatloukání hřebíků či jiné zvuky, které také nejsou ve stanovách zakázané...přestal. Tak to nám začínají dobré sousedské vztahy, to se mám na co těšit. 😡

Ovšem po půl roce absence byla neskutečná práce už jen s přihlášením do blogu - mezitím se změnila spousta věcí a já se nemohla přihlásit . A tak aspoň rychle  přidám pár snímků ze sobotní oslavy,

která byla nádherná a člověk si opět potvrdí, jaké má štěstí, když má milující rodinu a pár úžasných kamarádek...

Tak jsem toho napsala až až, Miluško a snad další příspěvek nebude trvat půl roku...

Hodně pohody a zdraví

Vánoční ozdoby

Když jsem byla malá, měli jsme vždycky živý vánoční stromeček, vysoký až ke stropu. A že ten strop byl opravdu vysoký - žili jsme ve starém měšťanském domě s velikými místnostmi (obývací pokoj s vysokými kachlovými kamny měl víc jak 40 m2 a byl vysoký 4 metry). A protože při té výšce byl stromeček dosti vratký, jistil jeho stabilitu tatínek pomocí provázků ke zdem pokoje a pak ho zdobil i za pomoci schůdků, aby dosáhl na špičku. Z té doby je i tenhle ptáček,

zatímco tenhle je nový, z Vánočního domu:

Na své dětství v tom nádherném domě moc moc ráda vzpomínám - třeba na vstupní bytové dvoukřídlé dveře, které měly v horní části ozdobnou mříž a za ní vitrážové výplně v rámech, které se mohly otevřít a tak se obyvatel bytu podívat, kdo za dveřmi je nebo tudy přijmout třeba doručené zboží...Nebo na mosazné kliky ve tvaru lví hlavy ve vysokých dveřích pokojů, na kachlová kamna v každé ze tří místností , o která jsem se večer v temném pokoji opírala zády, hřála se, dívala se na pohybující se odrazy ohnivých světýlek na podlaze, která zvědavě vykukovala mezerami kolem dvířek kamen... v těchto chvílích se krásně rozjímalo... 

Hodně adventní  pohody

Už je to uděláno,

 už je to hotovo...

Na přání pletená jen patentem a do délky, dokud byla příze - 150 cm dlouhá. Obyčejná, ale doplní barevně tašku.

Hodně pohody

První Ježíšek...

 

Se svými dvěma kamarádkami jsme včera už měly Ježíška, tentokrát u Evy. Naše pravidelné sobotní schůzky nám narušila karanténní nařízení, ale vánoční posezení jsme si nenechaly vzít. A já jako obvykle jsem si zapamatovala jen původně ujednaný čas a změnu jsem jaksi nevzala na vědomí, takže jsem přišla o hodinu dříve  😀(ale Eva mne zná, častokrát se mi stane, že přijdu o hodinu dříve, třeba na vlak ). Bylo mi to tedy prominuto, aspoň jsem mohla vyfotit ještě uklizený pokoj a dárky (některé ještě v taškách):

Po přípitku a výborném obědě začalo to hlavní  - předávání a rozbalování dárků, bylo jich hooodně - ani tak hodné jsme nemohly být, že, Gabinko? Copak ty si nepamatuješ, co já řekla - že bude jen jeden dárek a praktický, Eva jako obvykle musela namítnout, že tři, třeba malé, ale tři, no  a  ty jsi přinesla dvě modré ikeácké tašky...? Tak pro příště si to zapamatuj, ano? 😀

 No a po rozbalení a jásotu nad dárky to vypadalo v pokoji trochu méně uklizeně:

A pletená taška (samozřejmě daná mimo vánoční dárky😁) se líbila a bylo rozhodnuto majitelkou, že ze zbylého klubíčka k ní udělám ještě šálu...

Dobří přátelé jsou vzácný dar. Po těch dlouhých více jak dvacet pět let, kdy se my tři "holky" pravidelně v sobotu scházíme, jsme pořád za naše kamarádství velmi vděčné a vážíme si ho.  Nebylo narušeno vzdáleností 20 kilometrů, sebemenším nedorozuměním, nechybí mu vzájemná tolerance a pochopení, společně řešíme své radosti i strasti a hlavně se spolu rády bavíme, povídáme. Krásné na tom je, že i mužští partneři toto naše přátelství respektují a berou. Také teď nám těch téměř pět hodin uteklo tak rychle, že jsme se nestačily divit. Ale týden uplyne jak voda a v sobotu se uvidíme zase. 

Krásné adventní dny