České středohoří považuji za jednu z nejkrásnějších krajin naší země. Jezdím často sympatickým vláčkem - lokálkou Švestkové dráhy touto malebnou krásou, plnou historických památek a přírodních krás. Pojeďte dnes se mnou a dívejte se z okna vlaku a odpusťte nízkou kvalitu fotek, dělaných za jízdy přes okno vláčku :
Vozím sebou vždycky nějakou knížku a sluchátka, v mobilu mám hodně nahraných dějepisných textů, ale stejně mi to nedá, knížka zůstává zavřená a já se dívám pokaždé z okna:
Tato dráha s kratšími či delšími přestávkami funguje již od roku 1898 a název jí dali lidé od velkého množství švestkových alejí, kolem kterých vedla a které už, bohužel, téměř vymizely vlivem napadení stromů šarkou. To ještě bylo obilí na polích - stačilo pár dní a úroda je už dnes sklizená...
Když uvidím v dálce siluetu Hazmburku a vedle takový malý kopeček, před tím zlato zralého obilí, pokaždé nějak ovlivněná tou krásou a historií si začnu v duchu odříkávat báseň Jaroslava Seiferta Hora Říp. A opravdu nepřeháním. Když náhodou zamyšlená si té nízké homolky nevšimnu, mohu se vsadit, že se někde blízko ozve hlas rodičů či prarodičů, říkajících svým potomkům: Podívej, támhle ten kopeček je hora Říp...
Na základní škole nás učili opravdu moc dobře a nic na tom nezmění pomluvy některých dnešních kritiků, kteří sami jsou bez základních znalostí. Hodně literárních pokladů znám dosud nazpaměť, třeba celé odstavce z knih a spoustu krásných básní.
Jaroslav Seifert Hora Říp
"Viděl jsem hory plné ledu,
však zpívat o nich nedovedu.
Jiskřily dálky nad hlavami
jak bledě modré drahokamy.
Jímala závrať při pohledu,
však zpívat o nich nedovedu.
Když ale vidím na obzoru
uprostřed kraje nízkou horu,
na nebi mráček běloskvoucí -
přestane srdce chvíli tlouci.
Oblaka letí v klasech zralých
a koně dupou po maštalích.
V panácích jsou už všude snopy
a svatý Jiří zvedá kopí,
aby je vrazil ve chřtán dračí,
a motýl spěchá po bodláčí.
A jako krůpěj na prstenu
třpytí se drobná kvítka rmenu.
Tu nemohu se vynadívat
a všechno ve mně začne zpívat,
zpívat i plakat.
Maminko má,
jak je to hezké u nás doma."
No uznejte, je to taková nenápadná, nízká kulatá homolka a tolik pro nás znamená...
Dřív mi ten tvar dost připomínal helmici Jana Žižky na některých obrazech.
Mimo již zmíněný Házmburk (snad vybudovaný Lichtemburky v roce 1250) cestou jsou vidět pozůstatky dalších hradů. Třeba u obce Děkovka je to zřícenina Oltáříku (dnes známý jako Hrádek),. Ten byl založený pravděpodobně po skončení husitských válek nejmocnějším hejtmanem na severu Ćech, Jakoubkem z Vřesovic. Blízko je možná známější zřícenina hradu Košťálov na kopci Košťál. Ten založili pravděpodobně páni z Házmburka, poté ho vlastnili Kaplířové ze Sulevic a od 16. století je už opuštěný.
Pokaždé mne udivuje rozlehlost ovocných sadů a úžasná čistota veškeré zemědělské činnosti u Židovic:
Vláček uhání krajinou po trati, kterou postupně upravuje a modernizuje společnost AŽD Praha. Ta v roce 2016 odkoupila od státu zbytkovou trať Čížkovice - Obrnice a začala obnovovat provoz na trati Litoměřice - Most. Společnost zajišťuje komplexní výrobu, dodávku a montáž technologických zařízení pro zabezpečení a řízení železniční dopravy nejen u nás, ale v mnoha zemích zejména Evropy.
Pravidelný provoz na trati byl zahájen v roce 2019 a opravdu jízdu touto Švestkovou dráhou všem vřele doporučuji. A když se trefíte zrovna do jedné z mnoha akcí na této trati, můžete se svézt parním vlakem s historickými vagóny. Mně se to podařilo vloni počátkem května a možnost stáhnout koženým řemenem staré okénko až k pasu, vyklonit se trošku a vdechovat vůni kvetoucích stromů, to je zážitek na celý život. A k tomu pít třeba švestkový čaj, no paráda.
Po celé trase je modernizován nejen kolejový svršek a technologie, ale dochází k postupné úpravě nádražních budov a to je úžasné. Nádražní budovy jsou krásnou ukázkou průmyslové architektury své doby, jednotlivé i soukromé železniční společnosti budovaly vlastní objekty podle návrhů svých inženýrů a dodnes je to na stavbách poznatelné (Rakouská severozápadní dráha, Buštěhradská dráha, Moravsko-slezská severní dráha apod.). Jejich současná likvidace je smutnou, nenávratnou ztrátou pro naší kulturu a historii Pro mne je typické, že jsem si vzpomněla fotit nádraží, až když se vlak rozjel (asi proto, že jsem měla na uších sluchátka a poslouchala české dějiny).
Projeďte se Švestkovou dráhou, třeba do Třebenic (Muzeum českého granátu se šperky Ulriky von Levetzow v budově bývalého luteránského kostela) nebo nedalekých Třebívlic (vedle zámku je v zámecké prádelně stálá expozice Ulriky von Levetzow a také je rodina na zdejším hezkém hřbitově pochovaná).
A protože touto tratí jezdívám ráda a často (odradilo mě jezdit tuto trasu autem, obvykle zalisovaná svou malou C3 mezi kolonami "tiráků" a cisteren (ženoucích se bez ohledu na dopravní značky o snížení rychlosti či o začátku obce), tak možná časem přibyde nějaký další snímek na toto téma.
Když se podíváte na mapu, uvidíte okolo Českého středohoří vést Zlatou stezku Zemí hradů. To je jakýsi průvodce po krásách přírody a po nejstarších památkách (vezmeme-li v úvahu "na obzoru" horu Říp, tak i po bájných místech, kde se odehrávají nejstarší české pověsti a místech, představujících jeden ze symbolů české státnosti a národní identity). Zastávkami na této stezce našimi dějinami a poznáním jsou hrady, zámky, zříceniny, přírodní památky:
Budyně nad Ohří, Libochovíce, Třebenice, Košťálov, Skalka, Ostrý, Oparno, Lovosice, Házmburk, Třebívlice, Chlum, Kostomlaty, Velké Žernoseky, Kamýk, Žitenice, Staňkovice, Zřícenina hradu Kalich, Třebušín, Panna, Ploskovice, Litýš, Úštěcká ostrožna...
Ovšem to nemusí být konečná, můžete pokračovat dál a dál po krásách naší vlasti...
