Vždy, když se chystám do míst, kde jsem nikdy nebyla, připravím si - vedle dopravního spojení - také plán toho, co můžu vidět a navštívit. U Havlíčkova Brodu mne překvapilo, kolik zajímavého tu je. Své místo v návštěvním plánu dostaly kostely, ne všechny se mi poštěstilo vidět i uvnitř - zkrátka budu muset ještě někdy přijet, jeden den mi na vše nestačil. Nejblíž v tom lijáku jsem měla děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie:
Původně raně gotická stavba z konce 13. století je dílem německých rytířů. V průběhu staletí byl přestavován, dostavován, upravován, až získal dnešní podobu, která spojuje gotickou věž s barokní kupolí nad presbytářem. Původní z konce 13. století zůstala čtvercová předsíň a dolní část hranolovité věže s mohutným portálem. Věž je vysoká 51 metrů a ukrývá v sobě jeden z nejstarších českých zvonů z 30tých let 14. století, Vilém. Další zvony, sv. Barbora, je z roku 1400 a sv. Václav z roku 1542. Josefínskými reformami byl zrušen hlavní hřbitov uprostřed města, který obklopoval kostel a dnes ho připomínají jen cenné náhrobní kameny ve zdi kostela.
Velmi zajímavé jsou tři ciferníky kostelních hodin na věži, český, německý a raritou je staročeský 24hodinový, který sem byl přenesen ze zbořené Dolní brány: 
Ta mříž kostela je kouzelná...
Augustiniánský klášter a klášterní kostel sv. Rodiny pochází z dob násilné rekatolizace původně protestantského a zničeného města po třicetileté válce. Řád bosých augustiniánů k nám přišel v 17. století a Havlíčkův Brod byl třetím městem, kde se řád - po dlouhých letech odmítání městem - nakonec za hradbami mohl usídlit. V letech 1679 - 1733 byl postaven barokní kostel, zasvěcený sv. Rodině a původně jednopatrová budova. V roce 1725 byla přistavěna kaple Božího hrobu. Po zrušení řádu Josefem II. byli augustiniáni nahrazeni ve výuce gymnázia premonstráty ze Želiva a v roce 1885 přešlo gymnázium pod státní správu. Dnes budova slouží státním organizacím (např. finanční úřad) a kostel kulturním akcím:
Pamětní deska připomíná, že zde studoval Bedřich Smetana:
Pomník T. G. Masaryka byl odhalen v roce 1991:Čtyřmetrový renesanční žulový sloup s postavami klečícího Krista a sv. Janem Křtitelem z roku 1674 a pohled na zajímavou stavbu kostela sv. Rodiny
Vedle tohoto areálu stojí nejmladší církevní památka města, funkcionalistický Husův sbor a Kolumbárium. Československá církev husitská vznikla po roce 1918 a církev získala koupí domu a zahrady brodského primáře MUDr. Františka Zahradnického v roce 1926 možnost pro stavbu budovy. Tentýž rok už se zde konaly bohoslužby. V přízemí se nachází kolumbárium, modlitebna je v poschodí:
Za sborem je v zajímavé budově farní úřad Církve československé husitské, která se (i na fasádě fary) hrdě hlásí k velikánům naší minulosti:Na cestě k parku Budoucnost jsou barokní kostel sv. Trojice z let 1719 - 1720 a architektonicky ojedinělá trojboká kaple sv. Kříže, obě stavby z dob rekatolizace. Původní šestiboký kostel měl problémy se statikou na nestabilním svahu, proto k zamezení rozestupování zdí a klenby kostela byly později přistavěny dvě kaple. Trojboká kaple sv. Kříže je postavena na místě, kde podle pověsti vyrostl tulipán se třemi květy u zázračné studánky se třemi prameny. Zázračná voda studánky uzdravila slepou mlynářku, místo se stalo poutním místem a nad studánkou byla postavena kaplička:
Na břehu Sázavy, přímo u tehdy jediného mostu přes řeku, stojí od 14. století původně gotický hornický kostelík sv. Kateřiny, vedle kterého stával špitál pro chudé a také hřbitov. Špitál pro nejchudší získával prostředky z odpustků, darů, nadací od bohatých a výnosů ze špitálního majetku. Kostel postihly požáry, povodně, zkrácen byl i kvůli stavbě kamenného mostu, ale nejničivěji se podepsala na něm povodeň v roce 1714, která strhla nově postavený špitál a odnesla roubenou zvonici, která už nebyla obnovena. Já zastihla kostelík opět v problémech - v době lijáků bez střechy, která se opravuje :
Chudinka, asi hodně trpí blízkostí vody, ta vlhkost je veliká...
Pro představu, jak má vypadat kostel se střechou - foto "vypůjčeno" z tic.muhb
Spoustu jsem toho ještě nestačila - třeba kostel sv. Vojtěcha a Starý hřbitov, židovský hřbitov, kalvárii... tak se budu muset asi vrátit.
Při putování jsem objevila dvě zajímavé pamětní desky. Obě jsou dosti malé, dosti nenápadné vedle dveří:
"Tato budova byla za okupace sídlem německé školky a Todtovy organizace, která zotročovala český lid pro vítězství Německa nad světem".
Škoda, že park Budoucnost (založený roku 1889 okrašlovacím spolkem Budoucnost) byl uzavřený, nedostala jsem se ani k hudebnímu altánu, ke Kalvárii, pomníku K. H. Borovského, ke Štáflově baště s jeho panoramatickými obrazy ze života Karla Havlíčka (to mě mrzí hodně). Tak aspoň přes plot vyfocena bašta:
Jsem ráda, že jsem viděla kouzelnou rodnou chaloupku malíře Otakara Štáfla: Při rekonstrukci této národní kulturní památky (patrně již z 16. století) byla objevena starobylá dymná jizba, která tento dřevěný domek zařadila mezi nejstarší středověké tradiční stavby:
Dnes je v domku moc příjemný (krásným prostředím, příjemnými lidmi, nabídkou knih) antikvariát: a také bohatá expozice věnovaná skautinguPro dnešek končím s příspěvkem, ne se vzpomínkami na výlet.
Náměstí zdobí památkově chráněný barokní mariánský morový sloup patrně z let 1702 - 1717, jako díky za překonání pohrom, jakými byly mor, hlad, války, povodně, požáry. Autorsky je připisován chrudimskému sochaři italského původu Giovannu Battisku Bullovi. Na vrcholu je Panna Marie, obklopená patrony sv. Ondřejem, sv. Janem Nepomuckým, sv. Václavem, sv. Floriánem a soškou sv. Rozálie Palermské (vidíte ty dešťové mraky, čekající zase jen jen spustit vodu?):
Další expozicí v muzeu je Historie nemocniční péče - lékárenství, lékařství a lékaři v Havlíčkově Brodě. Velice poutavá expozice a líbí se mi, že jsou brodští hrdí na své obyvatele a váží si jich: 
