Procházka Prahou

 Z Obecního domu jsem prošla Prašnou bránou

 do Celetné ulice a s potěšením jsem si všimla, že to kdysi mnou velmi kritizované posprejované  podloubí je čisté a možná se dočká i oživení fungujícími obchůdky:

Došla jsem k Domu U černé Matky Boží od architekta Josefa Gočára pro  F. J. Herbsta. Je to první pražská kubistická stavba z roku 1912 a mne vždy těší, že i upoutávka na vstup do této nádherné stavby je kubistická, originální:

V Celetné ulici jsem za dobu mých toulek zažila hodně změn, jedna z nich se týká domu, ve kterém kdysi bývala velice hezká prodejna firmy Baťa, pak ještě nějaké jiné firmy či aktivity a dnes vás u vchodu vítá a láká dovnitř toto:

protože v budově sídlí:

Inu, zajímavý kontrast k sousedním domům v této ulici:

Celetnou ulicí jsem došla k podloubí Domu U bílého jednorožce

a otevřelo se přede mnou Staroměstské náměstí v celé své kráse:

Železnou ulicí jsem došla do Rytířské a kolem veliké budovy Tržnice z roku 1894:

Došla jsem do Perlové ulice 

a šokovalo mne, že po nádherné prodejně Českého porcelánu Dubí, od kterého mám svůj cibulák a kam jsem se chodívala kochat tou krásou, zbyla jen upoutávka na domě a prázdná výloha:

Mizí hodně českého...

Protože byl ještě čas, nešla jsem Národní třídou k Nové scéně, ale ještě jsem to vzala kolem nádherné Adrie do Jungmannovy ulice,  okoukla jsem si zvenku divadlo Bez zábradlí:

Na protějším Mozarteu 

jsem litovala tu sošnou dívčinu a hocha, že jim musí být zima:

Už byl čas jít do divadla, takže jsem se nezdržovala focením a pospíchala. 

Hodně pohody

Káva v Obecním domě

 Na kávu jsem si tentokrát zašla do Obecního domu:

Mám tuto kavárnu ráda, drží si pořád svůj styl a úroveň. Bylo tu dost hostů, tak jsem se připojila ke skupině cizinců, kteří hned u vstupu si tu secesní zářivou krásu fotili:

Fotím tak, abych nezachytila žádné lidi, proto jsem nemohla zachytit tu kouzelnou světelnou fontánu s reliéfem Nymfy, která je na čelní straně kavárny. Věřím, že se mi podaří si ji zvěčnit, až sem půjdu za pár dnů na koncert do Smetanovy síně. 

Hodně pohody

Bílá labuť

 Pamatuji si doby, kdy jsem ze školy šla na autobus kolem Bílé labutě a obvykle se tam pro davy lidí téměř nedalo vejít. U vchodu tehdy obvykle předváděli prodejci nějaké zboží, zejména různé kráječe, roboty, vychytávky a třeba i zbytečnosti. Včera jsem šla do Nové scény Národního divadla a zastavila se cestou v Bílé labuti, co kdybych uviděla něco pěkného a udělala si radost.

 Tedy, už ode dveří až oči přecházely z toho světla a lesku: 

ale bylo dost šokující, vidět tento dříve nákupní ráj prázdný, bez lidí (tedy pokud nepočítám prodavačky): 

Podotýkám, že v neděli odpoledne bylo docela mrazivo, nevlídno, ulice byly plné lidí a tudíž by se dalo předpokládat, že někdo třeba do obchodu zajde.

Často si říkám, jak si většina prodejen může vydělat na nájem, energie a mzdy zaměstnanců. 

Hodně pohody

Vojtěch Kubašta

Ing. Arch. Vojtěch Kubašta  (*7. října 1914 Vídeň - +7. července 1992 Dobříš) byl vynikající český malíř, grafik a ilustrátor, který se díky svým odborným znalostem stal průkopníkem prostorové knihy. Po studiu architektury na ČVUT se věnoval knižní grafice. Ilustroval knihy a v prostorových dětských knihách a betlémech "se našel".  Získal obrovský obdiv a uznání nejen u nás, ale také v zahraničí. Jeho dětské knížky byly přeloženy do třiceti sedmi jazyků světa a bylo jich prodáno přes třicet pět miliónů. Od dětství kreslil a tvořil z papíru, svůj první betlém nakreslil ve dvanácti letech a v jeho tvorbě je znát, že miloval Mikoláše Alše a Josefa Ladu. Výstava jeho tvorby v Mánesu byla krásná, plná krásných kreseb a obrazů, pohyblivých a zvukových prostorových děl od těch knižních až po veliké. Malé děti musely být přímo u vytržení z té bohatosti a já z toho, že jsem většinu expozice prošla úplně sama jakožto první nedělní návštěvnice - to mám moc ráda, sama být a moci se kochat...- a teď se kochejte i vy obrázky:

Takových knížek tam bylo opravdu hodně a všechny se pohybovaly a hrály ...

Neodolala jsem a několik těch krásných prostorových obrázků jsem si koupila.

Pan Kubašta vytvořil rovněž čtyři reprezentativní alba s ručně kolorovanými listy s námětem pražských architektonických památek (Loretánská meditace, Melancholie Strahova, Valdštejský palác a Klementinum). K dvoustému výročí Mozartova narození vytvořil výpravný soubor třinácti barevných litografií, vytvořil plán Mekky pro Irán, kniha Jak Kolumbus objevil Ameriku byla v mnoha zemích brána jako učebnice, jako první ilustroval Milneho Medvídka Pú...

Přiznám se, že jsem vůbec nevěděla, kdo je pan Vojtěch Kubašta, i když některé jeho dílo jsem určitě znala (kdo by neznal "pohyblivý Orloj", ten jsem jako malá holka přivezla ze školního výletu do Prahy),

u nás nebyl on i jeho zahraniční úspěchy připomínány. 

Tak jsem ráda, že jsem výstavu shlédla.

Hodně pohody