Procházka Prahou

 Z Obecního domu jsem prošla Prašnou bránou

 do Celetné ulice a s potěšením jsem si všimla, že to kdysi mnou velmi kritizované posprejované  podloubí je čisté a možná se dočká i oživení fungujícími obchůdky:

Došla jsem k Domu U černé Matky Boží od architekta Josefa Gočára pro  F. J. Herbsta. Je to první pražská kubistická stavba z roku 1912 a mne vždy těší, že i upoutávka na vstup do této nádherné stavby je kubistická, originální:

V Celetné ulici jsem za dobu mých toulek zažila hodně změn, jedna z nich se týká domu, ve kterém kdysi bývala velice hezká prodejna firmy Baťa, pak ještě nějaké jiné firmy či aktivity a dnes vás u vchodu vítá a láká dovnitř toto:

protože v budově sídlí:

Inu, zajímavý kontrast k sousedním domům v této ulici:

Celetnou ulicí jsem došla k podloubí Domu U bílého jednorožce

a otevřelo se přede mnou Staroměstské náměstí v celé své kráse:

Železnou ulicí jsem došla do Rytířské a kolem veliké budovy Tržnice z roku 1894:

Došla jsem do Perlové ulice 

a šokovalo mne, že po nádherné prodejně Českého porcelánu Dubí, od kterého mám svůj cibulák a kam jsem se chodívala kochat tou krásou, zbyla jen upoutávka na domě a prázdná výloha:

Mizí hodně českého...

Protože byl ještě čas, nešla jsem Národní třídou k Nové scéně, ale ještě jsem to vzala kolem nádherné Adrie do Jungmannovy ulice,  okoukla jsem si zvenku divadlo Bez zábradlí:

Na protějším Mozarteu 

jsem litovala tu sošnou dívčinu a hocha, že jim musí být zima:

Už byl čas jít do divadla, takže jsem se nezdržovala focením a pospíchala. 

Hodně pohody