A zase ta Praha...

  Když se nad vás nastěhují příšerně hluční a bezohlední lidé, jedním z řešení je pobývat doma co nejméně. Takže než bude teplo a odjedu na chaloupku, toulám se nejčastěji po Praze. Byl začátek února a já jsem se vypravila do Národní galerie ve Veletržním paláci a cestou jsem si znovu uvědomila, že krásné budovy nejsou jen v centru Prahy:

Přímo ve Veletržním paláci jsem byla naposledy před několika lety (tehdy tuším tu byla výstava Andy Warhola), a protože jsem tam nafotila hodně obrázků, nechám to na další příspěvek. 

Ještě si dát tradičně kávu, tentokrát U Maltézských rytířů:

Hodně pohody 

 

Malostranské toulání

  Dlouho jsem nebyla na Maltézském a Velkopřevorském náměstí, a přitom je tam tak krásně:

Miluji, jak kamkoli se podívám, vykoukne na mne nějaká věžička:

a také vnímám roztomilé komíny:

Werichova vila:

a z Kampy na Karlův most:

 Vysvitlo sluníčko a hned byl svět veselejší:

domy na Staroměstském náměstí jsou krásné:

Bylo to krásné toulání. 

Hodně pohody 

Rožmberský palác

 Cestou k Rožmberskému paláci jsem potkala skupinu českých turistů, kteří byli dost kritičtí k tomu, že do Zlaté uličky je vstup zpoplatněný. To vím už dlouho, jen jsem si nedovedla představit, jak to funguje. Tak jsem nakoukla a je mi to jasné, ačkoliv mi to přehrazení uličky přijde dost trapné až ubohé. Kde jsou ty časy, kdy jsem se tady jako studentka toulávala naprosto volně a doufám, že nebude zpoplatněn třeba vstup do Františkánské zahrady...:-) 

Vrátila jsem se od Zlaté uličky zpět na Jiřskou a došla k Rožmberskému paláci. Odtud se nezdá tak mimořádný, ale od pohledu z královské zahrady Na valech je to ohromný, světlezelený objekt.

Z Jiřské ulice se vstoupí do atria:

Stavba původně jednopatrového arkádového paláce byla zahájena ještě za Petra z Rožmberka v roce 1545 na parcele, uvolněné po vyhořelém starém dvoře. V průběhu staletí byl mnohokrát přestavován, a rozšiřován o zakoupené vedlejší stavby,  zejména po roce 1600, kdy přešel do majetku císaře Rudolfa II. Největší přestavba byla v polovině 18. století, kdy byl upravován  pro účely Ústavu šlechtičen. 

Přestavba skončila až v roce 1555 a první představenou se stala dcera Marie Terezie, arcivévodkyně Marie Anna. Palác sloužil jako výchovný ústav pro mladé šlechtičny ve věku nad 24 let, u sirotků nad 18 let. 

U vstupu do paláce je přes všechna tři podlaží zbytek bývalé palácové kaple Nejsvětější Trojice a Neposkvrněného početí Panny Marie s nádhernou nástropní malbou Petra Molitora z poloviny 18. století, představující Nejsvětější Trojici:

V 1. a 2. poschodí bývaly pokoje šlechtičen a v ostatních prostorách byly apartmá abatyše, kaple, společenské místnosti a zázemí ústavu. Ukázka pokojů šlechtičen:

¨

Velice milá paní uvaděčka mne upozornila na nádherné výhledy z oken a díky tomu, že jsem tam byla úplně sama, mohla jsem si ten krásný pohled na Prahu z Pražského hradu opravdu užít:

Opět kolem Černé věže jsem došla na Staré zámecké schody a těch 99 schodů dolů se šlo rozhodně líp, nežli před čtyřmi hodinami nahoru. Ještě pohled na sochu Karla Hašlera

a už jsem pospíchala tramvaj. Byl to krásný den

• Hodně pohody