Kanyla

Ve středu jsem si kocourka přivezla s velkou náplastí na tlapičce. Jeho chůze byla zvláštní, tou růžově opáskovanou tlapičkou prapodivně cukal a škubal. Připomínal mi chůzi Laďky Kozderkové v jedné legrační scénce s Vladimírem Dvořákem a Jiřinou Bohdalovou z Ústavu pro výzkum chůze. Začalo mi to být divné, tak jsem v pátek zavolala na kliniku, zda můžu tu náplast kocourkovi sundat. Můžu. 

Zkusila jsem tedy tu širokou náplast odlepit a najednou se objevila bílá kanyla. To mne vyděsilo, hned jsem zase náplast přilepila a volala zase kliniku, co s tím - odkázali mne na moji veterinární ordinaci, kde kocourkovi kanylu sundají.

Proto ten chlupáček tak směšně chodil - ta jehla ho při každém kroku píchala...

A tak mu sestřička kanylu vystříhala a vyndala a tlapku mu zalepila. To byl hned spokojenější a když jsem odestlala postel v ložnici, hned se tam uvelebil a tvrdě usnul:

 Já si vzala knížku a byla pěkně potichu, abych ho z jeho spánku nevyrušila.

 Jen trošku zvedl hlavičku při zvuku foťáku,

 ale hned ji zase položil na postel a spal dál.

 Chvílemi se stočil do klubíčka,

 pak se ke mně otočil zády a sladce spal

 a dokonce se poprve od operace otočil na záda a nechal své bolavé zašívané bříško odhalené. Po vyholení srsti kvůli sonu bylo bříško růžové, teď po operaci je šedomodré - jedna veliká modřina pod tou tenkou jemnou kůžičkou...

 Převracel se na všechny strany a byl spokojený.

No uznejte, že je sladký... chlupáček jeden.

Mějte se krásně a odpusťte, že teď pár příspěvků bude hlavně o kocourkovi. Je to teď středobod mého zájmu. 

Mějte se krásně a hodně pohody