My šly na COSÍ FAN TUTTE - OSSIA LA SCUOLA DEGLI AMANTI, v překladu "Takové jsou všechny aneb Škola milenců" a moc jsme se těšily. Autor libreta Lorenzo Da Ponte děj výstižně shrnul do věty: jak se jen může proměnit srdce za jediný den.
Byl horký letní večer a bylo velmi příjemné vejít do chladu starobylé budovy.
Srozumitelná tabulka nás vedla krásnou chodbou k "naší" loži č. 13
Bylo pohodlné mít pro sebe tolik volného místa, v prostorné lóži byly jen dvě židle a v rohu taburet, kam jsme odložily kabelky. Takže místa sice dost, ale ke konci divadla jsme už nevěděly, jak sedět - ty židle jsou krajně nepohodlné a my začaly závidět lidem v řadách pod námi, kteří seděli v pohodlných širokých sedačkách.
Stavovské divadlo je pro mne "modrozlaté", zatímco Národní divadlo je pro mne "červenozlaté":
Režijní pojetí Martina Čičváka děj zařadilo do nové doby, kostýmy byly jako současné oblečení, jen ti cizinci byli v jakýchsi snad čínských hábitech a kloboucích s dlouhými černými copánky. To bych ještě brala, ale nejvíc mne zklamala moderní scéna. Stručně řečeno - čtyři židle vepředu, pak veliká obruč, na které se veškerý děj odehrává a vprostřed obruče se občas zvedne červená opona, ze které vycházejí postavy...
Nevím jak kdo, ale vadí mi, když při Rusalce jsem měla pocit, že děj se odehrává někde v nevěstinci nebo nejásám nad Prodanou nevěstou v pojetí Nikolause Lehnhoffa, ve které českou vesnici nahradila sokolovna s lítacími dveřmi, rozházenými židlemi, hasicím přístrojem na zdi, kde Jeník v kožené bundě a rukama v kapsách žvejká na plnou hu...pusu, živí se velmi pochybným způsobem, Kecal je černošský žid atd.
Takže - hudba krásná a já moc nevnímala tu ubohou scénu, ale četla jsem nahoře překlad italské opery do češtiny.
A trochu horroru jsme zažily, když jsme musely jít v půl jedenácté v noci na Václavské náměstí na tramvaj a viděly jsme ty lidi, kteří se tam potulují...
Hodně pohody všem.
Lado, tak jste si udělali krásný výlet. Ve Stavovském divadle jsem viděla víc představení, ale pro mě je naprosto nezapomenutelná Dana Medřická v Kočičí hře... byla úžasná, úžasná ... na děkovačku taky nezapomenu ...
OdpovědětVymazatnádherné divadlo ... a to si podle mne zaslouží klasiku ... klasicky pojatou ... tak to vidím já...
Měj se fajn. Jarka
Jarko, také jsem tu hru viděla - opravdu to byl mistrovský koncert především Dany Medřické jako Erži, ale i Vlasty Fabiánové a Miroslava Doležala... A hlediště se mohlo utleskat, nechtělo herce vůbec pustit z jeviště. Pak jsem viděla Danu Medřickou ještě v pár hrách, třeba jako Matku Kuráž, ona byla fakt excelentní... Měj se hezky.
VymazatTo je škoda, že zažitek nebyl kompletní - osobně jsem taky pro zachování "klasiky" ;(
OdpovědětVymazatA lóže? My vzali moje rodiče minulý měsíc do Vinohradského divadla - moc jsem chtěla vidět pana Preise ve hře Soudce v nesnázích a lístky na místa, ktera ráda kupuji byly nedostižitelné - no dostali se k nám náhodou právě vstupenky do lóže - stísněné , nepohodlné židle , vykláněli se před nás divaci z té vedlejší, takže jsme neviděli půl jeviště a tim, že jsme byli v zadní, můj táta i špatně slyšel;( Nikdy víc - příště zase ideálně 2.-3.řada uprostřed :)
Taky mám takovou zkušenost z Vinohradského divadla, kdy jsem viděla jen třetinu jeviště přes hlavy vyklánějících se diváků, navíc tam lóže byla snad pro pět lidí a nemohli jsme se tam ani hnout... Jak píšeš - příště prostředek předních řad. Měj se hezky.
VymazatJá tam byla před lety se školou na Úkladech a lásce a taky jsem z toho měla dost rozporuplné pocity. Ten kontrast starobylého divadla a toho, jak nás učitelky nabádaly, ať se slušně oblečeme a chováme, s tím, co se nám pak předvedlo na jevišti... bylo to dost divné a vedlo to nakonec k tomu, že jsem tu hru vůbec nepochopila.
OdpovědětVymazatNaši furianti v Národním byli potom mnohem lepší. Asi nejlepší teď nedávno Králova řeč v Brně. :-) Ono totiž v těch Našich furiantech některým mladším hercům nebylo moc rozumět, což v tom brněnském představení vůbec nebyl problém, i když jsme seděly vzadu a nahoře.
Já ovšem do divadla zase tak často nechodím, byť bych třeba i někdy chtěla...
Také už do divadla nechodím tak často, jako tomu bylo dříve a jak bych chtěla. Ty vstupenky na pražská divadla dostává kamarádka k Vánocům od vnuka, tak jezdíme společně. Několik let jsem měla předplatné do dvou divadel a byla to úžasná představení, ze kterých mi pro vzpomínku zbyly programy. Ale v poslední době jsem dokonce z divadla o přestávce odešla, protože to bylo k nekoukání. Měj se hezky, Hani.
Vymazat