Nevím, jaký název zvolit...

 Chtěla jsem napsat trošku rozverné povídání o svém včerejším putování, které se nepodařilo v plné míře uskutečnit, ale...

pak jsem uviděla záběry z hrůz, které způsobilo tornádo na Moravě a připadá mi všechno tak nicotné proti tomu, co se stalo jim. Je mi moc smutno a líto všech, kteří to zažili a kteří mají škody na duši, těle i majetku. Nevím, jak jinak pomoci,  nežli aspoň přispět jim  finančně  k obnově bydlení, tím i snad  krůčkem k částečné obnově bývalého života. Nevím, ale zdá se mi, že už nikdy nebude takový svět a  relativně klidný život, jaký jsem zažila v dětství a mládí a je mi toho všeho moc líto. Zdá se mi, že už pořád budu mít  někde v hlavě zasunutý strach z tak nečekaných šílených věcí, jaké se teď stávají. Nejhorší je, že vedle přírody spoustu toho vyvolávají záměrně mocipáni i s vědomím, že můžou zničit lidstvo i celý svět. Vadí mi, jak naši politici poklonkují všemu a všem, vyvolávají konflikty s blízkými i vzdálenými sousedy, převracejí historická fakta, nevidí si dál než na špičku nosu a nestarají se o to, abychom žili v rozumu, klidu a míru. Nemá cenu se dál hořce rozepisovat... tak aspoň přidám andělíčka

Opatrujte se všichni, ať se vám daří