Litomyšl - zámek a muzea

Zámek a zámecký areál v Litomyšli byl v roce 1999  zapsán na Seznam kulturního dědictví UNESCO.  To, že je zapsán zámek i zámecký areál, je odrazem skutečnosti, že se jedná o unikátně dochovanou ukázku středoevropské šlechtické renesanční rezidence. Zámecký komplex je tvořen samotným renesančním zámkem, kočárovnou, konírnou, jízdárnou, zámeckým pivovarem a parkem.

Samotný zámek od druhé poloviny 16. století prošel některými úpravami interiéru, ale stále si uchoval téměř nedotčený vzhled z dob renesance včetně unikátní sgrafitové výzdoby fasád a štítů. 

Udivilo mne, jak veliký je zámek, jeho nádvoří i prostor mezi ostatními budovami. Jen jsem si musela počkat na otevření zámeckých vrat, abych mohla jít na prohlídku, 

a přede mnou se objevilo obrovské zámecké nádvoří, obklopené arkádami, ale úplně prázdné,  chudé na jakoukoli zeleň (květiny apod.). Možná to nedovoluje právě status zápisu do seznamu UNESCO, protože by to pak nebylo historicky odpovídající té renesanci?

První zmínka o hradním sídle na místě dnešního zámku je z roku 981 v Kosmově kronice. Hrad střežil historickou obchodní Trstenickou stezku. V roce 1145 pozval  olomoucký biskup Jindřich Zdík do Litomyšle nový řád premonstrátů, kteří zde postupně vybudovali kolem svého kláštera ekonomické i kulturní centrum . Panství bylo postupně drženo rodem Kostků z Postupic (1432 - 1547) a bohatlo, ovšem poslednímu členu rodu bylo zabaveno pro účast na povstání proti králi. 

Potom získali Litomyšl do zástavy pánové z Pernštejna, počínaje Vratislavem, kancléřem českého království, který předtím procestoval velkou část Evropy. Jeho manželka pocházela ze vznešené španělské rodiny Mendoza a pro ni vystavěl Vratislav z Pernštejna nový zámek právě v renesančním stylu.

Základní kámen bylo položen v roce 1568 a zámek byl dokončen v roce 1581 podle návrhu italského architekta Gioanniho Baptisty Avostalis de Sala. Po smrti poslední členky rodu, který vymřel po meči (právě tato Frebonie z Pernštejna pozvala do Litomyšle řád piaristů) byl zámek v roce 1649 prodán německému rodu Trauttmansdorffů a v roce 1753 celé panství včetně zámku vyženili Waldstein-Wartenbergové. Ti ovšem pro dluhy v roce 1855 panství prodali posledním majitelům rodu Thurn-Taxis.

Ve 20. století se majitelem zámku stal stát, dnes je zámek státním majetkem ve správě Národního památkového ústavu. 

Zvolila jsem si základní okruh - Zámek za Valdštejnů, který představuje prohlídku prvního patra západního křídla zámku s reprezentačními a soukromými pokoji hraběte Antonína I. z Valdštejna-Vartenberka a jeho ženy Kajetány z Fünfkirchen, kteří vlastnili zámek mezi lety 1825 - 1848.

Interiéry jsou vybaveny původním zařízením a klasicistní výmalbou stěn malíře Dominika Dvořáka. 

Nádherné je domácí divadlo Valdštejnů-Vartenberků z roku 1797, které nechal zřídit Antonínův otec hrabě Jiří Josef z Vladštejna-Vartenberka a také spolu se svou rodinou představení hrál. Jednalo se o lehké konverzační komedie a dochovaly se zde původní kulisy (malíře Josefa Platzera, který maloval kulisy pro vídeňské dvorní divadlo či Stavovské divadlo v Praze) i osvětlení. 

Prohlídka zámku byla hezká, prošla jsem si celý areál - za kašnou je vedle zámku vidět kočárovna :

Kočárovna, konírna, jízdárna:

Zámecký pivovar:

Pohled od kašny směrem k Regionálnímu muzeu v budově piaristického gymnázia:

Když jsem vyšla z prohlídky zámku, bylo odpoledne, ale počasí na konci září vypadalo spíš na večer:

Zašla jsem do budovy bývalého zámeckého pivovaru, podívat se do rodného bytu Bedřicha Smetany a líbilo se mi, že jsem si to mohla procházet úplně sama. Stálá expozice přibližuje atmosféru tehdejší domácnosti a rodiny Smetanových a také ostatní místa, kde Bedřich Smetana bydlel (Jindřichův Hradec, Růžkovy Lhotce, Plzeň, Praha, švédský Göteborg, Jabkenice). Pár snímků z expozice:

A nakonec jsem ještě navštívila Regionální muzeum (opět jako jediná návštěvnice v  tu chvíli):

 

Moc se mi líbila expozice osobních předmětů významných osobností spojených s Litomyšlí.  Je tu samozřejmě Bedřich Smetana a předmětem jsou hodiny a kelímek na míchání hracích kostek, se kterým hrával spolu s poštmistrem Jiřím Hradeckým vrhcáby. Božena Němcová pomyslně darovala muzeu náramek z českých granátů a zápisník, jehož kožené desky jsou zdobeny výšivkou ze skleněných korálků (šmelců). Alois Jirásek je tu zastoupen  doutníkem, který daroval literárnímu historiku Františku Pátovi a ten jej v roce 1927 věnoval muzeu, Julius Mařák zase stoličkou, ukulelem, brýlemi a malířskou paletou,  Teréza Nováková kalamářem, herbářem a pohárkem, ze kterého pila mléko za svých pobytů v myslivně na Budislavi a předměty M. D. Rettigové si můžeme přečíst na fotografii (takto byly uvedeny všechny předměty:

Pro děti  je připraveno u vstupu do areálu zámku veselé historické bludiště, které jsem si samozřejmě také prošla spolu se skupinou dětí :

Cestou zpět ze zámku se trochu vyjasnilo a vynikla poklidná podzimní atmosféra parku, jeho cestiček a množství úžasných vodních prvků: 

Zajímavá lavička, že? 

V parku je pomník Aloise Jiráska

V opěrné zdi zámeckého parku mne překvapil příjemný zvuk pramene vody, který tady vyvěrá a protéká do nádrže:

Tak pro jeden den toho bylo dost a já se vrátila do penzionu. 

Hodně pohody