Litomyšl

Moc ráda jsem jako malá holka četla Filosofskou historii, představovala jsem si místa,  kudy chodili studenti Frýbort, Vavřena, kam chodívaly na korzo svobodné slečny jako Márinka. A tak jsem si v rámci svých toulek po vlastech českých vyhlídla tentokrát Litomyšl a penzion Paseka, který nabízel jednolůžkový pokoj. Mám zásadu, že v navštívených městech si vybírám hotely na náměstí.

První problém nastal, když jsem marně zvonila u dveří penzionu a ono nic. Po mém telefonátu jsem se dozvěděla, že (utahaná po cestě vlakem a pěšky z nádraží) musím jít se zavazadlem  téměř 500 metrů do hotelu Aplaus, kde dostanu klíče a pak zase půjdu zpátky ubytovat se. To, že mně, člověku neznající Litomyšl,  řekli, že mám dojít  až na konec náměstí a tam projít Umrlčí uličkou, to mi na náladě nepřidalo (navíc to není ulička, ale průchod jedním domem z náměstí, což jsem už patřičně naštvaná dost dlouho hledala).  

Druhé překvapení bylo, že mi sdělili, k noclehu není snídaně - s tím jsem se na svých cestách dosud nesetkala. 

A  to třetí překvapení: penzion Paseka byl celý obklopený lešením, na kterém  od rána do pěti-šesti odpoledne chodili a pracovali restaurátoři na opravě sgrafit na motivy knihy Krvavý román Josefa Váchala. 

Přístup do pokoje vedl přes dvorek do patra

a samotný pokoj byl takový:

Nedalo se otevřít okno - bránila tomu trubka lešení a také pohyb lidí na lešení.

Zařízení malého pokoje by se - podle mne -  hodilo spíš do nějakého horského hotelu, 

už ta ušlapaná podlaha nevzbuzovala nadšený dojem,  

televize nefungovala - pouze jeden jediný nějaký místní program, který stále informoval o volbách, lampička  na nočním stolku nefungovala, žárovka byla vypálená  a když jsem hledala vypínač na hlavní lustr, nemohla jsem ho najít - byly otevřené posuvné dveře do koupelny a ty vypínač zakryly:

 

No, nadšením jsem nejásala, ale řekla si, že si nenechám otrávit pobyt. Odložila jsem zavazadla, umyla se a šla opět těch skoro 500 metrů do hotelu Aplaus oznámit, co všechno na pokoji nefunguje. Na základě toho mi bylo řečeno, že kvůli těmto problémům a vzhledem k současným podmínkám v ubytování (lešení) mi bude poskytnuta po dobu pobytu snídaně, ale... protože bude třetí den mého pobytu státní svátek, tak nebude snídaně od 7 hodin, ale od osmi. Asi proto, aby si personál užil tu hodinu pozdějšího nástupu, ovšem pro mne to znamenalo být bez snídaně, protože jsem v 8,20 už odjížděla autobusem pryč. A televize měla propadlou kartu, takže smůla...

Tak, to jsem popsala svou první hodinu v Litomyšli a dalšími příspěvky snad dokážu, že jsem se tímto nedala otrávit a dál už bylo všechno paráda...

Hodně pohody