Nostický palác

 Z Pohořelce jsem jela tramvají číslo 22 do Hellichovy ulice a seběhla dolů na Maltézské náměstí k Nostickému paláci, sídlu Ministerstva kultury.

Oproti ranní zimě na Loretánském náměstí už bylo na mne vedro, takže jsem chlad zdí paláce přivítala a kupodivu - nebyla tu žádná fronta, rovnou jsem mohla vstoupit do budovy. Mezi lety 1660 a 1676 jej postavil  Jan Hartvík z Nostic, nejvyšší kancléř Království českého, pravděpodobně podle projektu Francesca Carattiho nebo Carla Luraga. Rovněž tento původně raně barokní palác byl v průběhu staletí upravován, do pozdně barokní úpravy a raně klasicistně. V  polovině 18. století nad hlavní římsou přibyly sochy imperátorů od Michala Jana Brokoffa a také ozdobné vikýře. 

Modrý sál slouží v současnosti jako reprezentační místnost k přijímání oficiálních návštěv a vedení porad, zelený sál je pracovnou ředitele kabinetu ministra:

Pracovna ministra je v bývalé ložnici Nosticů, která byla v 19. století propojena točitým schodištěm s dětskými pokoji ve druhém patře (dnes je to zaslepeno) a východem v přízemí. Velkou místnost rozděluje portál s antickými sloupy a na stropě jsou krásné fresky:

Snažím se fotit tak, aby tam nebyli lidé nebo jejich batohy,  - ovšem teď to opravdu nešlo, tak jsem fotku zdola ořízla...

... a tady zůstal něčí batoh a postava...

Nechci být jedovatá, ale za tu změť kabelů bych se já doma styděla, natož to mít v luxusní pracovně ministra kultury...

Barokní palácová knihovna má původní regály, jak to bývalo - tak utajené vchody a v patře má ozdobné litinové zábradlí. Obsahuje na 14 000 svazků, z toho přes 200 rukopisů (nejstarší jsou ze 13. století). Pojmenována je po Josefu Dobrovském, českém knězi, filologovi, historikovi a zakladateli vědecké bohemistiky a slavistiky, který z ní čerpal. V knihovně jsou unikátní globy a orloj,  vyrobený počátkem 17. století v dílnách císaře Rudolfa II. 

Nostická sbírka výtvarných děl tvoří dnes jeden z pilířů sbírek Národní galerie a obrazy, které jsou zde v Nostickém paláci vystaveny, jsou připomínkou původní obrazárny:

a ty stropy, ty stropy  - to je prostě nádhera všech nádher, chtělo by to lehnout si na podlahu a vyfotit pořádně:-)

Enfiládu miluji

Hlavní sál, zvaný kulečníkový, sloužil v 18. a 19. století k pořádání veřejně přístupných koncertů a divadelních představení (před dostavěním Nostického - Stavovského divadla). Ministerstvem je využíván k reprezentačním účelům (předávání ocenění umělcům, pořádání odborných seminářů a tiskových konferencí):

Navazující reprezentační místnosti (bývalá jídelna a hudební salon) jsou využívány jako pracovny vrchních ředitelů sekcí, náměstků ministra a sekretariáty):

Kaple Nanebevzetí Panny Marie:

A to je rozloučení se sídlem Ministerstva kultury v Nostickém paláci, teď po schodišti s krásnými lampami ven, 

do nečekaně horkého dne. Ještě pohled na nádvoří 

a už zase ven, do ulic Prahy. Cestou jsem objevila nádhernou cukrárnu Saint Tropez a dala si kávu:

Nádherná cukrárna, milá obsluha, výborná káva a půvabné prostředí, doplnění živými květinami, knihami - prostě správná tečka za mým putováním. A že tam měli u stolku, kam jsem si sedla,  ke čtení Toulky českou minulostí, které jsou mou každodenní společností, tak to už je prostě fantazie...

Prošla jsem Malostranským náměstím, na kterém ještě nebyly davy lidí,

ale byly spousty koloběžek:

jak já ty koloběžky, ohrožující chodce, nesnáším...

 

pak jsem tramvají dojela na Florenc a už jen domů, domů /jak E.T. Mimozemšťan 😁.. utahaná jak kotě. Příště, snad brzy,  budu pokračovat v Open House Praha 2023. Ty příspěvky na blogu mi pomáhají si v delším časovém odstupu připomenout to, co jsem viděla. 

Hodně pohody