Rezidence primátora hlavního města Prahy

 V neděli bylo teplo už od rána, tak jsem si cestou dala kávu 

a pak se vydala na Mariánské náměstí... Dům s krásnou věžičkou v Źatecké ulici:

a v Platnéřské ulici jsem si vzpomněla, že když jsem kdysi dávno  šla prvně kolem tohoto železného rytíře, tak jsem se té vyčnívající nohy příšerně lekla...

Chvíli jsem se vyhřívala na židličce, rozhlížela se kolem  a čekala na desátou hodinu, ale pak jsem nakoukla do budovy Městské knihovny, která už žila -  chodili tam lidé:

 po chvíli se na mřížích zatřepotaly balónky s nápisem akce Open House Praha 2023 a já si potvrdila, že rezidence primátora je právě v budově knihovny pod samostatným vchodem:

V deset hodin se otevřely dveře a  krásně komentovaná prohlídka začala. Rezidence vznikla v letech 1925 - 1928 podle projektu českého architekta Františka Roitha.  Zaujímá celé jižní křídlo (první patro ještě tvoří knihovna) - druhé a třetí patro průčelního traktu neoklasicistní budovy tehdejší Ústřední knihovny města Prahy. Tu postavila Pražská městská spořitelna jako jubilejní dar Praze k 10. výročí vzniku republiky a k 60. výročí od založení spořitelny.  Budova knihovny je víceúčelový objekt (vlastní městská knihovna, knihovna pro mládež, pro slepce, přednáškové sály, loutkové divadlo, prostory pro uvažované muzeum, kanceláře městského statistického úřadu...).

Samotné prostory rezidence jsou unikátní a považovány za umělecký a architektonický klenot ve stylu art deco. V přízemí je hala, plnící funkci šatny a zdobí ji japonizující svítidla

V druhém poschodí jsou reprezentační a přijímací prostory, Je zde vstupní salon, velký recepční sál a jídelní salon: 

Spolupracovníkem Františka Roitha při výzdobě rezidence a autorem stropní výmalby, koberců, tapiserií, potahových látek a textilních tapet byl jedinečný František Kysela, Na tento úžasný stůl navazuje jím navržený koberec:

na dekorativní výmalbě se podílel malíř Josef Sejpka, nádherné originální záclony a krajkové doplňky vytvořila Emilie Paličková:

plastiky  a dekorativní doplňky jsou dílem sochaře Karla Štipla a malířů Františka Kysely a Josefa Sejpky:

Na velký recepční sál navazují dámský a pánský salon, jídelní, citronový a hráčský salon..

Tento strop v hudebním salonu, který sousedí z jedné strany s velkým recepčním sálem, je opravdu pokryt pravým zlatem:

Největším prostorem celé primátorské rezidence je velký recepční sál:

a  z druhé strany na něj navazuje zimní zahrada, kde bílými mramorovými miskami protéká voda a vyvolává uklidňující pocit potůčku v přírodě (viz květinová mozaika na stropě) :

Prostory ve třetím patře rezidence primátora tvoří soukromý byt primátora, jeho pracovna a tři apartmá pro významné hosty a nad nimi byly  servisní  prostory s velikou kuchyní. 

Celá rezidence v celku i se všemi jednotlivostmi, jakými jsou třeba mozaiky, textilní tapety, dřevěné a mramorové obklady, dekorativní malby stěn a hlavně stropů, svítidla, umělecká kování a mříže, krajkové záclony i desénové závěsy, sochy, se nese v duchu pozdní secese a hlavně ve stylu art deco a je prostě nádherná. Jsem ráda, že jsem to viděla.

Hodně pohody

František Roith (1876 - 1942)

 studoval na pardubické reálce a poté na České škole technické v Praze. V té době se již zajímal o architekturu a svůj zájem projevil současným studiem i na německé technice, kde tehdy učil jím obdivovaný architekt Josef Zítek. Na jeho doporučení  se přihlásil na vídeňskou akademii,  kde ho silně ovlivnil jeho učitel,  architekt a urbanista Otto Wagner. Od roku 1907 již pracoval samostatně, nejprve to byly obytné budovy na Ořechovce, v Jílovišti a Olomouci, technické stavby -jez u Mělníka a Nymburka, most a vodní elektrárna na Labi. Po první světové válce se stal představitelem tak zvané oficiální pražské architektury v monumentálně akademickém duchu. Rád používal obklady staveb a členění pilastry. 

Mezi jeho díla patří návrhy budovy ministerstva financí na Malé Straně, ministerstva zemědělství v Těšnově, Poštovního šekového úřadu na Václavském náměstí (dneska KB),  Společenského domu v Luhačovicích a v neposlední řadě budova Městské knihovny na Mariánském náměstí, která byla ve své době i svým zařízením a technickým vybavením považována za jednu z nejmodernějších v Evropě. V jejích interiérech se už projevují prvky art deco.