Před několika lety jsem se při povídání s jiným hostem v kavárně na Staroměstském náměstí dozvěděla o nově otevřeném muzeu, věnovanému osobnosti Karla IV. Je v domě U Zlatého prstenu, který vznikl ze dvou samostatných středověkých gotických domů za Týnským chrámem:
Raně gotické období dokládají sklepy a chodba v prvním patře s původní valenou klenbou a zbytky nástěnných maleb z konce 15. století


Naše dějiny miluji, Toulek českou minulostí jsem nejvěrnější posluchačkou (na flešce i CD) a expozici věnovanou milovanému Karlu IV. jsem si nemohla nechat ujít. Od té doby jsem byla v muzeu víckrát.
Jsou tu dvě stálé expozice: první je Praha Karla IV. (středověké město a velkolepé staveniště Evropy) , která přibližuje Karlovo narození, jeho příchod do Prahy v roce 1333, jeho korunovaci a pohřeb a samozřejmě jeho dílo, které bylo a je tak zásadní pro naši zemi. Je doplněna cennými exponáty ze sbírek muzea a dále nahlíží do vzhledu města a života obyvatel Prahy v tomto období středověku

a druhá je Praha 1606 (multimediální pohled na Prahu Rudolfa II.). Ta vychází z podoby Prahy jako hlavního města českého království, kterou v tomto roce zaznamenal významný grafik a vydavatel Aegidius Sadeler. Dovedu dlouho postávat či posedávat před nádhernou devítimetrovou plochou obrazu rudolfinské Prahy a jejich obyvatel. Je totiž nádherné, že se na obraze pohybují postavy, plují lodě, prostě obraz žije:
Bez ohledu na svůj věk jsem se jako malá holka radovala z každého kroku človíčka na obraze, z plavby loděk na Vltavě a fotila jsem si to... třeba ten člověk tady úplně dole jde do té brány u hradeb
Dovedla bych nad tou uklidňující scénou sedět hodiny a jen se usmívat, pravdou je, že jsem měla veliké štěstí - celou expozici muzea jsem si prohlížela sama, nikým a ničím neručená, takže byl čas shlédnout videa a poslouchat slova a hudbu. Je tu také část věnovaná dětem, tedy muzeum je vhodné i pro rodiny (ale nešel zrovna výtah, tak jsem našlapala více jak sto schodů):
O dvou dalších akcích, které doplňují tyto dvě stále expozice, tedy o výstavě Den na tržišti a malé výstavě Od pravěku ke fraku, zase příště.
Ty velké videoprojekce jsou příjemné, vtáhnout člověka do představované doby. Pro diváka jsou příjemné právě nejvíce, když je tam sám. Naše muzeum bylo takto zmodernizováno. Ve tmavých místnostech probíhal dávný život na zdech, ale v prvních dnech po otevření tam bylo doslova narváno, prostě šel dav místnostmi a to mě totálně otrávilo. Možná už prvotní zájem opadl a mohla bych si to všechno vychutnat v klidu.
OdpovědětVymazatNaprosto přesně jsi to napsala - já se vůbec vyhýbám skupinám a raději si počkám, abych byla pokud možno sama. A mívám veliké štěstí - dokonce i na zámcích a hradech jsme byly mnohokrát s kamarádkou samy (nezapomenutelná byla prohlídka zámku Ploskovice s panem doktorem kunshistorie, který nás dvě osobně provázel a po půl hodině jsme byli ještě pořád ve třetím sále, jak podrobně o všem vyprávěl. Pravda je, že když zaslechl následující skupinu, která nastoupila po nás po půl hodině, tak trochu zrychlil.).
VymazatAhoj Lado, to jsou zajímavé expozice, ráda jsem nakoukla. Přeju příjemné dny, Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Lenko, děkuji a také přeji pohodové dny.
Vymazat