Pražská městská pojišťovna

 Na Staroměstském náměstí stojí v místě původních tří historických domů (Goltzovského domu, domu  U Zlaté (stříbrné) hvězdy a U Tří mouřenínů ) novobarokní a secesní soubor budov z let 1899 - 1910. Původně to byla  Pražská městská pojišťovna . Autorem této stavby byl architekt Osvald Polívka  a přijat byl až třetí jeho projekt, který respektoval požadavek Umělecké besedy o rozdělení fasády na dvě části tak, aby ta levá napodobovala vzhled onoho zbořeného domu U Zlaté hvězdy...

Ač jsem čekala dost dlouho, přesto se mi nepodařilo udělat fotografii bez lidí - není se co divit, šlo přece o Staroměstské náměstí plné turistů. 

V přízemí jsou dvě ženské busty Oheň a Voda od Františka Procházky. 

 Na balkónu v prvním patře je reliéfní znak města Prahy a dva putti, kteří nesou vázy:

 

a nad nimi jsou dva draci a štukové maskarony od Františka Kraumanna:

V lunetě je mozaika s postavami kněžny Libuše, ženské alegorie Prahy a panoramatem města Prahy v pozadí. Autorem předlohy byl František Urban,  do mozaiky jí převedl Albert Neuhauser a provedla ji firma  Luigi Solerti z Innsbrucku:

Dalšími úpravami prošla budova v letech 1939, 1951 - 3 a 1965 pro potřeby ministerstev obchodu a hospodářství.  Odstranění původních vrat a zasklení pochází ze sedmdesátých let minulého století.

Od roku 1996 tu sídlí:

Potěšilo mne, že na budově je umístěna pamětní deska, protože si myslím, že si musíme pořád připomínat významné lidi a významné události, upevňovat národní hrdost. Tato pamětní deska je věnovaná české političce, novinářce, feministce a organizátorce československého a mezinárodního ženského hnutí, Františce F. Plamínkové:

Autor: Langhans Studio - Langhans Archiv Praha

Jmenovala se Františka Plamínková, narodila se 5. února 1875 v Praze (její maminka byla Františka, tatínek František). Po vystudování Ústavu pro vzdělání učitelek v Praze dostala v roce 1895 dekret učitelky měšťanských škol a od roku 1908 byla jmenována definitivní učitelkou měšťanské školy v Praze-Bubnech. Jako učitelka se nesměla vdát a mít děti, protože od roku 1870 do roku 1919 oficiálně platil tzv. celibát učitelek. Proto sešlo z jejího sňatku se  studentem medicíny Vilémem Freyerem.  Zůstali celoživotními přáteli a to druhé písmeno "F" v jejím jméně pochází právě z příjmení jejího tehdejšího snoubence. V roce 1923 založila Ženskou národní radu a byla do konce svých dnů její předsedkyní.  Iniciovala postavení Červených domů v Praze - Holešovicích, Domoviny Charlotty Masarykové na Vinohradech, vybudování Ženských domovů na Smíchově. V letech  1925 - 1939 byla senátorkou Národního shromáždění ČSR.   V roce 1931 a 1932 vůbec jako první Češka promluvila  ve Společnosti národů v Ženevě. Chtěla pro ženy povolání i rodinu, chtěla pro ně plnohodnotný a rovnoprávný život. Dne 14. září 1938 napsala otevřený dopis A. Hitlerovi, v němž se zastala prezidenta Edvarda Beneše a německého kancléře obvinila z národnostních i historických omylů o našem národě. Ačkoli legálně odjela do Švédska, Norska a Dánska, odmítla v cizině zůstat, chtěla být se svým národem v těžkých dobách. Vrátila se a dne 1. září 1939 byla poprvé zatčena , ovšem po heydrichiádě byla opět zatčena a z Terezína převezena  na smutně proslulou Kobyliskou střelnici, kde byla 30. června 1942 popravena - hlavně proto, že nechtěla veřejně odsoudit atentát na Reinharda Heydricha, zradit svou vlast a londýnský exil včetně doktora Edvarda Beneše..  Asi je to způsobeno současnou hroznou dobou, ale osud této statečné ženy mne opravdu dojal k slzám... Jsem ráda, že i díky pamětním deskám na domech lidé nezapomínají... proto mám pamětní desky tak ráda.

Hodně pohody