Dveře opět...

 

Toulat se Starým Městem, teď právě  Josefovem, můžu pořád a pořád je co obdivovat - dveře, výlohy, domy, celé ulice...

to je prostě nádhera, takové dveře, taková dlažba před nimi - škoda, že jsem nemohla nakouknout za ty krásné dveře, co je za nimi...

Tento dům má nádherné fresky:

Na domě je pamětní deska a určitě se vztahuje právě k autorovi těch nádherných fresek, jak soudím podle tvorby tohoto malíře:

Adolf Liebscher se narodil 11. 3. 1857 v Praze a zemřel 11. června 1919 v Potštejně. Po ukončení zdejších škol odešel do Vídně na tříletý kurz pro učitele kreslení u Ferdinanda Laufbergera. Pak se šest měsíců připravoval na účast v soutěži na tvorbu dekorací pro foyer Národního divadla, získal druhou cenu a jeho kresby byly použity pro lunety divadla. Po pobytu v Itálii získal řadu veřejných zakázek, např. v Rudolfinu, na vládních budovách na Vinohradech a ve Vyškově, v obecní síni v Písku. V profesním životě se stal učitelem na Technické univerzitě, pak docentem a v roce 1911 byl jmenován profesorem. V roce 1903 vystavil cyklus temperových obrazů s názvem ""Česká elegie" s portrétem korunovaným trním, který měl symbolizovat utrpení českého národa z útlaku rakousko-uherské monarchie. Je zajímavé, že téhož roku namaloval také portrét císaře Františka Josefa. Kromě historických námětů maloval krojové studie, oltářní obrazy a ilustrace, které vycházely v časopisech Zlatá Praha a Světozor. Spolu se svým bratrem Karlem, rovněž malířem, vytvořil panoramatickou nástěnnou malbu "Švédové na Karlově mostě" pro Zrcadlové bludiště na Petříně.  Musím přiznat, že portrét mladého Adolfa Liebchera od Jana Vilímka ukazuje velice pohledného muže:

Jan Vilímek - Humoristické listy, rok 1887, převzato z Vikipedie 

Občas mám chuť už zanechat psaní blogu, ale právě takové momenty, jako je objevení pamětní desky Adolfa Liebchera a mé zjišťování si, kdo to byl a jaká byla jeho tvorba, to mne moc baví. Dnes jsem uviděla, co vše namaloval a zjistila jsem, že jeho dílo je i dnes předmětem mnoha aukcí a dražeb (obrazy Únos Jitky, Valašská svatba, Půlnoční mše, ale i kvaš Interiér měšťanského domu...).

Líbily se mi tady malé parčíky okolo jednotlivých stromů, kde v tomto horkém dni se před sluncem schovávali lidé a také posedávali na lavičkách:

Hodně pohody