Jsem ostuda,

 já to vím, Miluško...potkaly jsme se už párkrát a pokaždé jsi mi dala co proto, že od Vánoc žádný příspěvek. Ale když ona není nálada na nic, ale máš pravdu - musím se překonat. Letošní rok je nějaký zakletý a všechno se mi rozbíjí a hatí. Začalo to autem, 

které plně naložené velikonočními dobrotami včetně beránka mne nechalo stát kousek za domovem, pak se mi zjančil rok starý mobil, zkolaboval počítač (čímž jsem přišla o všechny fotky, data  a dokumenty za rok 2019 a 2020) a opravář si s ním nevěděl rady, rozbil se mi foťák, ztratila jsem z druhého foťáku paměťovou kartu, takže je také nepoužitelný a tento týden mi "odešla" pračka. A to píšu jen o věcech, které si má děravá hlava pamatuje. 

Nejhůř ale je v samotném mém bytečku, protože byt nade mnou sousedka prodala a už více jak tři měsíce tam stavební firma tchána nového majitele dělá "rekonstrukci". Pravdou je, že asi zapomněli, že nedělají rekonstrukci nějaké fabriky, ale v bytě v domě, který je trvale obydlen. Tak si představte, že v době, kdy se nesmělo vyjet z bydliště (a tudíž třeba utéct na chalupu), vám nad hlavou od února bourají odvrtáváním panely (bez ohledu na statiku)!, nechávají ty veliké odvrtané kusy padat na váš strop, což jsou takové rány, že se vám odtrhnou stropnice a opadává omítka, v kuchyni a koupelně vám popraskají obklady,  bez ohledu na to, zda je neděle či velikonoční svátky pořád a pořád vrtají, mlátí, buší do zdí, podlah, rvou kovové zárubně, aby pak jednoho dne nastříkali a rozlili betonovou stěrku tak, že do vašeho bytu - do ložnice, obýváku, dětského pokoje to teče proudem po stupačkách topení a máte kropenaté tapety, v předsíni do toho šlápnete, protože to tam vyteklo ze zničené koupelny a záchodu ... a majitel se stupidně usměje a řekne, jestli to snad má jít k vám uklidit... Teď právě začal vrtat, což ovšem měl smůlu a vlítla jsem na něj jak černá ruka s tím, že ať si  nedovoluje i v neděli otravovat. 

Že nebudu trpět tím, že si on z šedesát let starého paneláku v Čechách chce udělat dřevěný kanadský srub v Ontariu, tak to ať v sobotu a v neděli zapomene na jakékoli rušení klidu. Zatvářil se jak ... ,

 tohle v mužském vydání  nebo 

a začal říkat, že ve stanovách družstva nic takového o klidu v sobotu a neděli není, ale já mu řekla, že peklo v bytě mu může udělat i ten, kdo bydlí pod ním třeba tak, že až on usne nebo uspí rodinu, může se ozvat pračka, vrtačka, mixér, zatloukání hřebíků či jiné zvuky, které také nejsou ve stanovách zakázané...přestal. Tak to nám začínají dobré sousedské vztahy, to se mám na co těšit. 😡

Ovšem po půl roce absence byla neskutečná práce už jen s přihlášením do blogu - mezitím se změnila spousta věcí a já se nemohla přihlásit . A tak aspoň rychle  přidám pár snímků ze sobotní oslavy,

která byla nádherná a člověk si opět potvrdí, jaké má štěstí, když má milující rodinu a pár úžasných kamarádek...

Tak jsem toho napsala až až, Miluško a snad další příspěvek nebude trvat půl roku...

Hodně pohody a zdraví

Vánoční ozdoby

Když jsem byla malá, měli jsme vždycky živý vánoční stromeček, vysoký až ke stropu. A že ten strop byl opravdu vysoký - žili jsme ve starém měšťanském domě s velikými místnostmi (obývací pokoj s vysokými kachlovými kamny měl víc jak 40 m2 a byl vysoký 4 metry). A protože při té výšce byl stromeček dosti vratký, jistil jeho stabilitu tatínek pomocí provázků ke zdem pokoje a pak ho zdobil i za pomoci schůdků, aby dosáhl na špičku. Z té doby je i tenhle ptáček,

zatímco tenhle je nový, z Vánočního domu:

Na své dětství v tom nádherném domě moc moc ráda vzpomínám - třeba na vstupní bytové dvoukřídlé dveře, které měly v horní části ozdobnou mříž a za ní vitrážové výplně v rámech, které se mohly otevřít a tak se obyvatel bytu podívat, kdo za dveřmi je nebo tudy přijmout třeba doručené zboží...Nebo na mosazné kliky ve tvaru lví hlavy ve vysokých dveřích pokojů, na kachlová kamna v každé ze tří místností , o která jsem se večer v temném pokoji opírala zády, hřála se, dívala se na pohybující se odrazy ohnivých světýlek na podlaze, která zvědavě vykukovala mezerami kolem dvířek kamen... v těchto chvílích se krásně rozjímalo... 

Hodně adventní  pohody

Už je to uděláno,

 už je to hotovo...

Na přání pletená jen patentem a do délky, dokud byla příze - 150 cm dlouhá. Obyčejná, ale doplní barevně tašku.

Hodně pohody

První Ježíšek...

 

Se svými dvěma kamarádkami jsme včera už měly Ježíška, tentokrát u Evy. Naše pravidelné sobotní schůzky nám narušila karanténní nařízení, ale vánoční posezení jsme si nenechaly vzít. A já jako obvykle jsem si zapamatovala jen původně ujednaný čas a změnu jsem jaksi nevzala na vědomí, takže jsem přišla o hodinu dříve  😀(ale Eva mne zná, častokrát se mi stane, že přijdu o hodinu dříve, třeba na vlak ). Bylo mi to tedy prominuto, aspoň jsem mohla vyfotit ještě uklizený pokoj a dárky (některé ještě v taškách):

Po přípitku a výborném obědě začalo to hlavní  - předávání a rozbalování dárků, bylo jich hooodně - ani tak hodné jsme nemohly být, že, Gabinko? Copak ty si nepamatuješ, co já řekla - že bude jen jeden dárek a praktický, Eva jako obvykle musela namítnout, že tři, třeba malé, ale tři, no  a  ty jsi přinesla dvě modré ikeácké tašky...? Tak pro příště si to zapamatuj, ano? 😀

 No a po rozbalení a jásotu nad dárky to vypadalo v pokoji trochu méně uklizeně:

A pletená taška (samozřejmě daná mimo vánoční dárky😁) se líbila a bylo rozhodnuto majitelkou, že ze zbylého klubíčka k ní udělám ještě šálu...

Dobří přátelé jsou vzácný dar. Po těch dlouhých více jak dvacet pět let, kdy se my tři "holky" pravidelně v sobotu scházíme, jsme pořád za naše kamarádství velmi vděčné a vážíme si ho.  Nebylo narušeno vzdáleností 20 kilometrů, sebemenším nedorozuměním, nechybí mu vzájemná tolerance a pochopení, společně řešíme své radosti i strasti a hlavně se spolu rády bavíme, povídáme. Krásné na tom je, že i mužští partneři toto naše přátelství respektují a berou. Také teď nám těch téměř pět hodin uteklo tak rychle, že jsme se nestačily divit. Ale týden uplyne jak voda a v sobotu se uvidíme zase. 

Krásné adventní dny

Loňský vánoční dárek...

 Loni  mi přišel z pinterestu obrázek pletené kabelky,

a líbila se mi, tak jsem si jednu udělala - ze staré párané příze v barvě, kterou bych si nekoupila, přitom se hodí k tmavě modrému kabátu:

Kamarádce Gábi se kabelka také moc líbila, zejména kdyby byla ve skořicové barvě... Skořicovou  jsem nesehnala, ale trochu podobnou a chtěla jsem ji Gábince uplést k Ježíšku. Ale - najednou blok a já udělala kousek a dál jsem nemohla, nebyla jsem schopná plést. Také se vám to stává, že najednou se zaseknete a nemůžete něco dodělat? A tak jsem jí dala jen dvě veliká klubka a jako svědectví, že snahu jsem měla, také ten kousek rozpletené tašky. Trvalo mi to téměř rok, než jsem byla schopná tašku dodělat, v sobotu jí předám a snad se bude líbit:

Fotit téměř vybitým mobilem a ještě za tmy, jen při světle lampičky není to nejlepší...

Stačilo na ni jedno klubko a z druhého ubyl jen kousek na obháčkování uch, takže skoro celé zůstalo. Možná bude  i nákrčník...

Hodně pohody 

Záhady vánočního cukroví

 Peču vánoční cukroví už hodně, hodně let, vždy podle stejných receptů a vždy bez problémů (pokud nebudu počítat to, že jeden rok mi nešly vyklopit z formiček pracny). Dříve jsem pekla i 23 druhů, 

poslední roky se počet snížil na jedenáct až třináct druhů toho nejžádanějšího cukroví a navíc jen z polovičních dávek. Inu, důsledek rostoucí péče o zdraví a štíhlou linii... Ovšem letošní pečení začalo záhadně - linecké těsto tajemně oživlo, po vykrojení se  postupně smrskávalo a při pečení podivně nafukovalo a kroutilo:

Pro srovnání - těmito formičkami jsem kolečka a srdíčka vykrajovala a takhle maličkými, pokroucenými  a baculatými se stala po upečení:

Tak to byla první záhada - ale nevadí mi to, vypadají zajímavě, chuťově jsou jako obvykle a rodině budu tvrdit, že  jsem pekla podle jiného receptu a úmyslně dělala minicukroví.. :-)

A druhá záhada byla také u mého  tradičně pečeného mandlového cukroví, ale opačná. Tady se vykrojené tvary při pečení zvětšily:

Naštěstí to byly jediné dvě záhady, které prozatím provázely pečení vánočního cukroví. Jako obvykle upečené druhy jsou uloženy v krabičkách do velké plechové krabice (po vánoční štole)- už teď jich tam je 7 druhů: 

Ještě umýt a uklidit formičky na pracny a pro dnešek je hotovo.

Hodně adventní pohody 

P.S. Teď mi došlo, že jsem obě těsta zadělávala poprvé v životě v robotu, ne ručně. Že by to byl ten důvod? Kdo ví, třeba je to pomsta toho těsta za to, že jsem si tak ulehčila práci. :-)