Zvíkov

U přístaviště Orlíku čekaly dvě lodě, Zvíkov a Otava. Nastoupila jsem na Zvíkov, možná proto, že jsem se chtěla po Orlické přehradě dostat na Zvíkov (to je samozřejmě náhoda). 

Díky plavbě jsem mohla vidět zámek Orlík z jiné strany, tedy spíše od vody (to je nádherná obloha):

a také Žďákovský most, po kterém jsem se sice po obědě prošla, ale jeho krása je viditelná ze strany:

a po necelé hodince plavby se před námi objevil Zvíkov

brána byla otevřená a zvala k návštěvě...

Hned nad Zvíkovem je krásná upravená vesnička - nebo městys - Zvíkovské Podhradí

a na jejím začátku nový pivovar a restaurace:

Vaří tu svá zajímavá piva a je tu velmi příjemná obsluha. 

Hodně pohody

Krátce z historie Zvíkova:

Založení hradu Zvíkova je spojeno s rodem Přemyslovců. Místo pro zbudování získal již Přemysl I. Otakar (1155 - 1230), ale jeho syn král Václav I. , jednooký král, vášnivý lovec, Zvíkov obýval nejčastěji.  V roce 1247 se sotva čtrnáctiletý syn krále Václava, Přemysl Otakar II., popichovaný českou šlechtou, vzbouřil proti svému otci a králi. Dařilo se mu dobývat království včetně panství těch věrných králi Václavu I. tak úspěšně, že  českému králi z celého království zůstaly jen čtyři hrady: Přimda, Loket, Most a Zvíkov. Při dobývání Mostu ale ten čtrnáctiletý královský synek Přemysl dostal na frak a začali ho prozíravě opouštět i jeho dosavadní příznivci z řad šlechty. Na Zvíkově pak byli po porážce Přemysla Otakara II.  králem Václavem vězněni někteří odbojní šlechtici . Sám Přemysl Otakar II. byl uvězněn ne na Zvíkově, ale na Přimdě od září do začátku listopadu, takže na Zvíkov nezanevřel a věnoval se jeho velkolepé dostavbě. Když v roce 1306 Přemyslovci po meči vymřeli, byl hrad podstoupen Jindřichu z Rožmberka. Největší slávu zažil Zvíkov za krále Karla IV., který ho nejen opravil a často využíval, ale také jej dočasně  - do doby dostavby Karlštejna - zvolil jako útočiště pro české korunovační klenoty. Statut královského hradu si Zvíkov ponechal až do sedmdesátých let 16. století, kdy byl prodán pánům ze Švamberka. Dlouho odolával všem útokům i za třicetileté války, až roku 1622 se jeho posádka vzdala a hrad byl císařským vojskem vyrabován a zpustošen. Po rozdělení rodu Schwarzenberků na dvě větve připadl té Orlické a byl v jejím držení do roku 1948.  Dnes je to státní hrad.   

Orlík

 Rozhodla jsem se k další pouti do míst, kam jsme před mnoha a mnoha lety dojeli na toulkách naší krásnou vlastí s Jawou 350 s mým tatínkem. Byla jsem opravdu malá holka a z Orlíku si pamatuji jen to, že jsme píchli kolo a tatínek to neuměl spravit, ani neměl náhradní duši - ale někde blízko byla nějaká kovárna a tam ten kovář vše tatínkovi opravil a nechtěl tuším žádné peníze, pamatuji si jen, že byl moc milý. Tak pár fotek z cesty na Orlík, tentokrát autobusem:

Dlouho jsem neviděla v dubnu sníh...

Tady už sníh nebyl a svítilo sluníčko z modré oblohy, ale vítr  byl přímo ledový...

Návštěvníci zatím téměř žádní a překvapilo mne, že zámek nabízí pouze jeden prohlídkový okruh, vyplněný  převážně zbraněmi,  vyznamenáními diplomatickými i vojenskými a rodokmeny, to zejména v přízemí v prostorách dříve pro služebnictvo - vyjma Modrého salonu.  Pušek a loveckých trofejí jsou tu plné chodby v patře a dál několik místností vybavených nábytkem - empírový je z bývalé pařížské  velvyslanecké rezidence maršála Karla Filipa Schwarzenberga, také  barokním, rokokovým...

Fotit se nesmělo ani za úplatu (vstupné pro informaci je 350,- Kč a prohlídka trvá asi 50 minut)  a v podstatě do některých místností se smělo jen nahlédnout otevřenými dveřmi.  Nádherný byl vyřezávaný kazetový strop a obložení stěn z druhé poloviny 19. století, vytvořené mistrem řezbářem Janem Teskou ze Starého Sedla. 

A po prohlídce, při které jsem vymrzla na kost, ještě se projít anglickým parkem plným překrásných stromů

a zajít si na nějaký dobrý oběd; tuto restauraci Staré Sedlo mohu opravdu doporučit všem - 

příjemné a velice čisté prostředí, obsluha rychlá a moc milá, jídlo hotové i minutkové rychle přinesené a vynikající, dotazy obsluhy, zda je zákazník spokojený, inu co dodat, naprostá spokojenost. O dobrém jméně této restaurace svědčí i velké množství hostů, jejichž auta parkovala všude, kde se dalo. A cestu po Orlické přehradě ke Zvíkovu příště...

Hodně pohody 

Státní opera

 V listopadu loňského roku jsem byla ve Státní opeře na nádherném baletu Labutí jezero se stejně nádhernou hudbou Petra Iljiče Čajkovského.  Už předtím jsem leccos četla o vzniku té krásné budovy  - viz http://malinkekralovstvi.blogspot.com/2021/11/statni-opera.html , ale chtěla jsem vidět i slyšet víc, proto jsem včera byla na komentované prohlídce Státní opery:

  opravená původní pokladna                                                 nádherná zábradlí

Orchestřiště může být v hloubce několika metrů a tady byla půlka i se židlemi a hudebními nástroji už zvednutá na úroveň jeviště

Je to hodně zvláštní pocit, být v tak ohromném prázdném prostoru a možná je to cítit i z těch fotek:

prezidentská lóže

krásná schodiště

z poslední řady je to pohled na jeviště už z pořádné výšky...

tady už jsem měla ten ohromný strop hodně blízko nad hlavou...

pohled na budovu z balkónu - Schiller, Goethe, Mozart...

Bylo to krásné, jen škoda, že nebylo možné navštívit i zákulisí.

Hodně pohody 

Pravý apríl...

venku sněží a doma mi všechny kytičky kvetou - jak jinak u mne, nežli bíle:

Ty kaktusy jsou stařičké, dva už více jak patnáct let, a vždy kvetly na Vánoce. Předloni jsem je z horlivosti poprvé přesadila do nové zeminy (když to jsou kaktusy, musely se celá léta spokojit s málem...) a od té doby kvetou spíš na Velikonoce. 

Hodně pohody