Orlík

 Rozhodla jsem se k další pouti do míst, kam jsme před mnoha a mnoha lety dojeli na toulkách naší krásnou vlastí s Jawou 350 s mým tatínkem. Byla jsem opravdu malá holka a z Orlíku si pamatuji jen to, že jsme píchli kolo a tatínek to neuměl spravit, ani neměl náhradní duši - ale někde blízko byla nějaká kovárna a tam ten kovář vše tatínkovi opravil a nechtěl tuším žádné peníze, pamatuji si jen, že byl moc milý. Tak pár fotek z cesty na Orlík, tentokrát autobusem:

Dlouho jsem neviděla v dubnu sníh...

Tady už sníh nebyl a svítilo sluníčko z modré oblohy, ale vítr  byl přímo ledový...

Návštěvníci zatím téměř žádní a překvapilo mne, že zámek nabízí pouze jeden prohlídkový okruh, vyplněný  převážně zbraněmi,  vyznamenáními diplomatickými i vojenskými a rodokmeny, to zejména v přízemí v prostorách dříve pro služebnictvo - vyjma Modrého salonu.  Pušek a loveckých trofejí jsou tu plné chodby v patře a dál několik místností vybavených nábytkem - empírový je z bývalé pařížské  velvyslanecké rezidence maršála Karla Filipa Schwarzenberga, také  barokním, rokokovým...

Fotit se nesmělo ani za úplatu (vstupné pro informaci je 350,- Kč a prohlídka trvá asi 50 minut)  a v podstatě do některých místností se smělo jen nahlédnout otevřenými dveřmi.  Nádherný byl vyřezávaný kazetový strop a obložení stěn z druhé poloviny 19. století, vytvořené mistrem řezbářem Janem Teskou ze Starého Sedla. 

A po prohlídce, při které jsem vymrzla na kost, ještě se projít anglickým parkem plným překrásných stromů

a zajít si na nějaký dobrý oběd; tuto restauraci Staré Sedlo mohu opravdu doporučit všem - 

příjemné a velice čisté prostředí, obsluha rychlá a moc milá, jídlo hotové i minutkové rychle přinesené a vynikající, dotazy obsluhy, zda je zákazník spokojený, inu co dodat, naprostá spokojenost. O dobrém jméně této restaurace svědčí i velké množství hostů, jejichž auta parkovala všude, kde se dalo. A cestu po Orlické přehradě ke Zvíkovu příště...

Hodně pohody