Výlet pokračuje...

 Vždy, když se chystám do míst, kde jsem nikdy nebyla, připravím si - vedle dopravního spojení - také plán toho, co můžu vidět a navštívit. U Havlíčkova Brodu mne překvapilo, kolik zajímavého tu je. Své místo v návštěvním plánu dostaly kostely, ne všechny se mi poštěstilo vidět i uvnitř -  zkrátka budu muset ještě někdy přijet, jeden den mi na vše nestačil. Nejblíž v tom lijáku jsem měla děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie:

Původně raně gotická stavba z konce 13. století je dílem německých rytířů. V průběhu staletí byl přestavován, dostavován, upravován, až získal dnešní podobu, která spojuje gotickou věž s barokní kupolí nad presbytářem. Původní z konce 13. století zůstala čtvercová předsíň a dolní část hranolovité věže s mohutným portálem. 

Věž je vysoká 51 metrů a ukrývá v sobě jeden z nejstarších českých zvonů z 30tých let 14. století, Vilém.  Další zvony, sv. Barbora, je z roku 1400 a sv. Václav z roku 1542.  Josefínskými reformami byl zrušen hlavní hřbitov uprostřed města, který obklopoval kostel a dnes ho připomínají jen cenné náhrobní kameny ve zdi kostela.

Velmi zajímavé jsou tři ciferníky kostelních  hodin na věži, český, německý a raritou je staročeský 24hodinový, který sem byl přenesen ze zbořené Dolní brány: 

Ta mříž kostela je kouzelná...

Augustiniánský klášter a klášterní kostel sv. Rodiny  pochází z dob násilné rekatolizace původně protestantského a zničeného města po třicetileté válce. Řád bosých augustiniánů k nám přišel v 17. století a Havlíčkův Brod byl třetím městem, kde se řád - po dlouhých letech odmítání městem - nakonec za hradbami mohl usídlit. V letech 1679 - 1733 byl postaven barokní kostel, zasvěcený sv. Rodině a původně jednopatrová budova. V roce 1725 byla přistavěna kaple Božího hrobu. Po zrušení řádu Josefem II. byli augustiniáni nahrazeni ve výuce gymnázia premonstráty ze Želiva a v roce 1885 přešlo gymnázium pod státní správu. Dnes budova slouží státním organizacím  (např. finanční úřad) a kostel kulturním akcím:  

Pamětní deska připomíná, že zde studoval Bedřich Smetana:

Pomník T. G. Masaryka byl odhalen v roce 1991:

Čtyřmetrový  renesanční žulový sloup s postavami klečícího Krista a  sv. Janem Křtitelem z roku 1674 a pohled na zajímavou stavbu kostela sv. Rodiny

Vedle tohoto areálu stojí nejmladší církevní památka města,  funkcionalistický  Husův sbor a Kolumbárium. Československá církev husitská vznikla po roce 1918 a církev získala koupí domu a zahrady brodského primáře MUDr. Františka Zahradnického v roce 1926 možnost pro stavbu budovy. Tentýž rok už se zde konaly bohoslužby. V přízemí se nachází kolumbárium, modlitebna je v poschodí:

Za sborem je v zajímavé budově farní úřad Církve československé husitské, která se (i na fasádě fary) hrdě hlásí k velikánům naší minulosti:

Na cestě k parku Budoucnost jsou barokní kostel sv. Trojice  z let 1719 - 1720 a architektonicky ojedinělá trojboká  kaple sv. Kříže, obě stavby z dob rekatolizace. Původní šestiboký kostel měl problémy se statikou na nestabilním svahu, proto k zamezení rozestupování zdí a klenby kostela byly později přistavěny dvě kaple. Trojboká kaple sv. Kříže je postavena na místě, kde podle pověsti vyrostl tulipán se třemi květy u zázračné studánky se třemi prameny. Zázračná voda studánky uzdravila slepou mlynářku, místo se stalo poutním místem a nad studánkou byla postavena kaplička:

Na břehu Sázavy, přímo u tehdy jediného mostu přes řeku, stojí od 14. století původně gotický hornický kostelík sv.  Kateřiny, vedle kterého stával špitál pro chudé a také hřbitov. Špitál pro nejchudší získával prostředky z odpustků, darů, nadací od bohatých a výnosů ze špitálního majetku. Kostel postihly požáry, povodně, zkrácen byl i kvůli stavbě kamenného mostu, ale nejničivěji se podepsala na něm  povodeň  v roce 1714, která strhla nově postavený špitál a odnesla roubenou zvonici, která už nebyla obnovena. Já zastihla kostelík opět v problémech - v době lijáků bez střechy, která se opravuje :

  Chudinka, asi hodně trpí blízkostí vody, ta vlhkost je veliká...

Pro představu, jak má vypadat kostel se střechou - foto "vypůjčeno" z tic.muhb

Spoustu jsem toho ještě nestačila - třeba kostel sv. Vojtěcha a Starý hřbitov, židovský hřbitov, kalvárii... tak se budu muset asi vrátit.

Při putování jsem objevila dvě zajímavé pamětní desky. Obě jsou dosti malé, dosti nenápadné vedle dveří:

"Tato budova byla za okupace sídlem německé školky a Todtovy organizace, která zotročovala český lid pro vítězství Německa nad světem".

"V budově obchodní školy ubytovali němečtí násilníci české učitele z Táborska. Tito byli nuceni otročiti při stavbě tunelu. Budova byla poškozena náletem 15. listopadu 1944"

Škoda, že park Budoucnost (založený roku 1889 okrašlovacím spolkem Budoucnost) byl uzavřený, nedostala jsem se ani k hudebnímu altánu, ke Kalvárii,  pomníku K. H. Borovského, ke Štáflově baště s jeho panoramatickými obrazy ze života Karla Havlíčka (to mě mrzí hodně). Tak aspoň přes plot vyfocena bašta:

 i tento nádherný dům:

Jsem ráda, že jsem viděla kouzelnou rodnou chaloupku malíře Otakara Štáfla:

 Při rekonstrukci této národní kulturní památky (patrně již z 16. století) byla objevena starobylá dymná jizba, která tento dřevěný domek zařadila mezi nejstarší středověké tradiční stavby:

 Dnes je v domku moc příjemný (krásným prostředím, příjemnými lidmi, nabídkou knih) antikvariát:

 a také bohatá expozice věnovaná skautingu

Pro dnešek končím s příspěvkem, ne se vzpomínkami na výlet.

Hodně pohody

Vyrážím na výlet...

 Přiznám se, že jsem dosud nebyla na Zelené hoře, tak jsem se rozhodla to napravit. Od pondělí neměla být už taková vedra, tedy čas přímo stvořený pro cestování. Ale to jsem netušila, jaké počasí mne čeká v Havlíčkově Brodě:

Lijáky se střídaly s deštěm, takže jsem rychle došla k hotelu U Zlatého lva se ubytovat (když hotel, tak ten na náměstí, to je moje zásada...). Je to ta modrá krásná budova, schovaná za stromem:

Býval tu od 16. století nejstarší známý hostinec a podle kronik tu zemřel roku 1634 Jan Rudolf, tehdejší majitel města, poslední potomek bohatého rodu Trčků z Lípy (totiž jeho syn byl zvražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu) a po jeho smrti byl majetek včetně města rodině zkonfiskován.

Nádherné prostory hotelové restaurace zvaly dát si něco dobrého na posilnění...

a pak jsem vyrazila na prohlídku vodou zalévaného Havlíčkova Brodu. Kdykoli musím držet nad hlavou deštník a chci fotit mobilem, tak si slibuji, že příště, příště už pojedu s foťákem, protože se mi s ním rozhodně líp fotí jen jednou rukou. Takže všechny fotky jsou poznamenané tím, že mi buď na hlavu nebo na mobil pršelo, když jsem nemohla držet deštník, nebo jsou fotky křivě focené, to když jsem se ten deštník snažila udržet bradou nad hlavou a přitom obsluhovat foťák v mobilu. Ale to nevadí, Havlíčkův Brod jsem si prolezla křížem krážem i v dešti a jsem tím městem úplně okouzlená. Ne nadarmo je od roku 1990 historické jádro vyhlášeno za městskou památkovou zónou. Nejprve půvabné Havlíčkovo náměstí (původně rynk z druhé pol. 13. století): 

Pozdně gotická Stará radnice z 15. století dostala o dvě stě let později po požáru renesanční podobu včetně štítu a hodin ve věžičce, pod kterými je tzv. Brodská smrt - kostra hlásného Hnátka, který byl potrestán smrtí proto, že chtěl v roce 1472 vydat město Jihlavským. Kostlivec drží kosu s latinským nápisem Qua hora nescis - Kterou hodinu nevíš... Dnes tu sídlo městské knihovny :

Paradoxně tzv. Nová radnice  (čp. 57 Stará rychta) je starší, z 13. století (z té doby se dochovala klenutá vstupní síň s centrálním sloupem). Bývala to rychta, později se tu vařilo pivo, byla tu vojenská posádka a koncem 19. století byla budova novobarokně přestavěná  a slouží dnes jako radnice:

Náměstí je lemované krásnými renesančními domy s barokními štíty. Domy mají své jméno (většinou po majitelích) a některé na informační tabulce i svou zajímavou historii.   Vedle Nové radnice je dům čp. 56 Hanusovský z 16. století, upravený do dnešní podoby v 19. století,

v tom zeleném čp. 53, Pešíkovském, se narodil v 16. století spisovatel Josef Eliáš, v bílém čp. 51, Suchánkovském, vznikla v polovině 19. století první městská nemocnice z podnětu MUDr. Čermáka a také přízemní hostinec navštěvoval při svém pobytu v Lipnici Jaroslav Hašek. Sousední, cihlový a bílý pozdně gotický dům z 15. století,  čp. 50, Dům Malinův, patří k nejhonosnějším. Přestavbou počátkem 18.století získal kamenný balkón a bohatou výzdobu. V mázhauzu se nachází hřebínková sklípková klenba, považovaná za nejkrásnější ve městě. Býval tu šenk s vínem, dnes tu je výtvarná galerie:

Také další dům čp. 49, Hankovský, byl původně renesanční, upravený v roce 1889 (viz letopočty na fasádě pod střechou). Pamětní deska upozorňuje, že zde v podnájmu u slečen Berlišových pobýval v letech 1831 - 1833 student Karel Havlíček (tehdy se domu říkalo Dlabačovský). Po požáru v roce 1860 dům koupil majitel sousedního rohového domu čp. 48, Vojtěch Niedermertl  a oba domy, lišící se vnějším vzhledem,  uvnitř stavebně propojil. Renesanční dům čp. 48 je nazýván Böhmovský a je spojen se jménem zakladatelky brodského gymnázia Kateřinou Barborou Kobzinovou. Zdědila dům po smrti prvního manžela a žila tu i s druhým manželem Tomášem Kobzinou, královským rychtářem.  Jako bezdětná dům odkázala roku 1730 své nevlastně dceři Rozině Boemové-Stamicové a v této rodině zůstal až do roku 1841, kdy dům koupil výše zmiňovaný Vojtěch Niedermertl:

Přes půvabnou uličku 

se nachází další stavební klenot Havlíčkova Brodu, rohový dům čp. 19 s  kamenným arkýřem a věžičkou, zvaný Havlíčkův, ve kterém sídlí muzeum a jeho návštěvě budu věnovat samostatné povídání. Sousední oranžový dům čp. 18, Stará lékárna,  původně Chmelvodovský,  pochází z počátku 15. století. Dodnes se zde dochovaly gotické klenby a sklepy s podzemní chodbou. Od 18. století zde bývala lékárna a dnes je zde galerie výtvarného umění: 

Další řada domů směřuje ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie a je tu např. pozdně renesanční dům čp. 179 - Romencovský (ten třetí zleva, býval majetkem utrakvistického děkana Matěje Romence). Ten světle modrý dům čp. 176 je už zmíněný Dům U zlatého lva, "můj " hotel:

Těch nádherných domů jsem prozkoumávala více, takže to je na několik dalších a dalších povídání. 

Hodně pohody