UNESCO - Bazilika sv. Prokopa

 Jednou z dominant Třebíče je římskokatolický kostel sv. Martina z Tours na kopci ve Vnitřním Městě, na Martinském náměstí.  Kostel byl založen kolem poloviny 13. století opatem třebíčského kláštera Martinem.  Má 75 metrů vysokou městskou věž, která byla postavená po roce 1335  původně jako součást městského opevnění.

 V roce 1502 nechal Vilém z Pernštejna kostel přestavět,  z té doby se dochovaly dveře u sakristie, klenby, chodby a jiné věci. Barokní úpravu získal kostel v roce 1707, kdy byla zvětšena boční kaple sv. Anny a sv. Josefa a za devět let byl kostel propojen s městskou věží.

V průběhu staletí byla věž několikrát poškozená ohněm a vichřicemi. Při opravě v roce 1862 získala dnešní kopuli a po generální rekonstrukci v letech 1996 - 7 byl veřejnosti zpřístupněn vyhlídkový ochoz ve výšce 35 metrů. Ciferník věžních hodin měří v průměru 5,5 metrů a patří k největším v Evropě. Výška číslic na hodinách je 60 cm. 

Víc fotografií jsem nestačila udělat, protože začínala mše. Vydala jsem se k místům, která vidím z okna hotelového pokoje a která mne sem. do Třebíče,  přivedla:

Bazilika sv. Prokopa 

Nejprve můj laický názor: je to něco tak velkolepého, tak zvláštního, tak úžasného, tak ohromného, že jsem až na chvíli ztratila dech.. Něco takového se nedá popsat, tak raději dám fotky:

Historie baziliky je těsně spojena s historií třebíčského benediktinského kláštera, založeného  roku 1101  Přemyslovci Litoldem Znojemským a Oldřichem Brněnským v místě, kde se asi setkávaly úděly moravský a znojemský. S výstavbou baziliky se začalo v areálu benediktinského opatství ve 30. letech 13. století, tedy v době, kdy se začaly budovat  i klášterní budovy. Klášter se stal střediskem vzdělanosti a přežíval do poloviny 15. století, kdy opat Trojan dobudoval klášter jako mohutnou pevnost, opevněnou hradbami, baštami, věžemi a doplněnou tvrzemi. Později klášter a také klášterní chrám byly dobývány, pleněny, poškozeny -  nejdříve v době husitských válek, později při obléhání města vojsky uherského krále Matyáše Korvína v roce 1468 téměř zničeny.  Pak celý klášter  přecházel k různým majitelům, až se koncem 15. století dostal do světských rukou Vilému z Pernštejna a začala jeho přestavba na zámek. Stejný osud, tedy více jak dvě stě let nesloužit církevním účelům, postihl v té době i baziliku. Teprve za vlády Valdštejnů v 17. století byla zahájena revitalizace .

 Původním patrociniem baziliky bylo Nanebevzetí Panny Marie. Bazilika byla během staletí několikrát poškozená, Svatý Prokop se stal patronem baziliky v roce pětistého výročí jeho svatořečení, tedy roku 1704. V tomto roce nechal Jan Karel hrabě z Valdštejna zřídit z presbytáře baziliky zámeckou kapli sv. Prokopa. Barokní úpravy proběhly v letech 1725 - 1731 a celková rekonstrukce do dnešní podoby pak v letech 1924 - 1935. V roce 2003 byla románsko-gotická bazilika spolu s židovskou čtvrtí a hřbitovem zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Velmi poučná  (a voňavá) je i bylinková zahrádka,  u všech rostlin jsou uvedeny názvy.

Hodně pohody 

Třebíč

 Po toulání Prahou jsem měla v plánu výlet na Vysočinu, na Moravu. Ve svém itineráři jsem si připravila bohatý program,  času bylo míň, ale to hlavní zůstalo - Třebíč:

Letecký pohled na centrum Třebíče od severozápadu (soubor beze změn, autor: Marius Svoboda. Tento soubor je licencován pod mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

 Moje cestovatelská tradice mi velí ubytovat se v hotelu na náměstí. Karlovo náměstí je svou rozlohou 2,2 ha jedním z největších náměstí u nás, vzniklo na přelomu 60. a 70. let 13. století jako odraz velkého rozmachu sousedního benediktinského opatství a plnilo funkci tržiště.  

Uprostřed náměstí je sousoší Cyrila a Metoděje z roku 1885, které podle návrhu Ludvíka Šimka vytvořil sochař Bernard Seeling.

 Dříve tu stály tři kašny napájené vodou z místních rybníků a ozdobené sochami sv. Václava, sv. Šebestiána a sv. Floriána. Místo nich tu jsou dvě zajímavá vodní díla - kruhový vodotrysk a kruhová kašna:

Hotel Zlatý kříž  je bezesporu nejvyšší budovou náměstí a také stylem je odlišný (uvádí se, že v původním domě na tomto místě bydlel v roce 1468 v době válek proti Jiřímu z Poděbrad uherský král Matyáš Korvín. Za těchto válek bylo město téměř zničeno a na několik let dokonce přestalo existovat). Poté mnohokrát vyhořelo, bylo přestavováno, proto se z mnoha renesančních domů zachovalo jen několik.

Náměstí je velmi krásné a žije,  každý den ráno přijeli trhovci s kytičkami, ovocem a zeleninou, kolem dokola je spousta fungujících obchodů včetně několika knihkupectví - toto spojené s antikvariátem bylo úžasné:

Ráno potřebuji dobrou kávu a hned po příjezdu jsem objevila dokonalou kavárnu. Nejenže má časnou otevírací dobu (7 - 18 hodin), také nabízí jídlo od snídaňového menu až po odpolední. Je to tak krásná kavárna, že si zaslouží, abych ji ukázala tak, jak jsem ji sama objevovala: nejprve vrata z náměstí a za nimi posezení,

po těch třech schodech vejdete ke dveřím 

a když je otevřete, ocitnete se v "obýváku":

Nejen prostředí, ale i káva, jídlo a hlavně obsluha tu jsou naprosto luxusní... A tak na závěr povídání o milé kavárně ještě upoutávka, abyste sem při návštěvě Třebíče určitě trefili:

Blízko této kavárny je jeden z nejkrásnějších domů Třebíče, dochovaný renesanční Malovaný - Františkovský - dům, který postavil koncem 16. století benátský kupec Francesco Calligardi pro svůj obchod s koloniálním zbožím. Původní sgrafitová výzdoba byla pozdějšími majiteli zabílena vápnem, obnovil ji až roku 1903 profesor třebíčského gymnázia Josef Kozlanský. V přízemí je dnes galerie moderního výtvarného umění, v patře obřadní síň:

Dalším nádherným domem je Černý dům z let 1619 - 1937 měšťana Jana Rábla. I jeho nádherná sgrafita byla v pozdějších letech zabílena a teprve v roce 1925 odborně opravena, poslední oprava je z roku 1991. Sgrafita znázorňují jednotlivé lidské ctnosti - víru, milosrdenství, naději, spravedlnost, moudrost a slávu, dále pak lovecké výjevy a portréty římských císařů Vespasiana aTita:

 

O náměstí už je toho dost, chtěla jsem si město přiblížit nejen pro jeho zápis na seznam UNESCO.  Při mém toulání městem brzy ráno mne chvíli doprovázel tento krasavec, který se tady každý den venčí:

Tak o dalších krásách Třebíče příště. 

Hodně pohody 

Krásně to kvete...

 Už jsem se kdysi zmiňovala o kamarádce Heleně, která kdyby zasadila motyku, tak za chvíli jí rozkvete... Před svou dovolenou jsem u ní rychle vyfotila pár jejích kytiček:

Taková zahradnice já opravdu nejsem, ale pochlubím se aspoň slovně - od prosince mi  bíle kvetou fialky a kaktusy,

Hodně pohody