Kytička Ostrožka

 Na chalupě mám na dvorku pidizahrádku, a protože se tam nedostanu častěji, tak se snažím ji mít jako anglickou - tedy vše dohromady a společně zarostlé tak, aby nebyl vidět plevel...

Vedle letité hortenzie se přemnožily konvalinky, tak jsem jich část vytrhala (daruji je) a do volného místa jsem koupila krásnou kytičku, přesně takovou, kterou jsem si přála (jen jsem ji nevyfotila v květníku). Jmenuje se Delphinium grandiflorum - Ostrožka velkokvětá.  Ovšem, při dolování kytičky z květníku se mi podařilo tři její květy ulomit, byla jsem z toho hodně smutná. Doma jsem je dala do vázy a jsou nádherné:

Je krásná, snad se na chalupě ujme.

Hodně pohody

Knihy

Dnešní svět mne vede k tomu, že se snažím odpoutat od reality a utíkat se ke svým knihám. Padla mi do ruky kniha, kterou jsem z tatínkovy knihovny  už kdysi dávno přečetla a po letech ji podědila. Vydalo ji Nakladatelství politické literatury v Praze, jmenuje se Neameričané a napsal ji Alvah Bessie. 

Je vážně silná, o čemž svědčí už úvodní citát - ten citát, který jsem si vybrala kdysi v maturitní písemce z češtiny: 

"Svoboda je bez významu tam, kde lidé pozbyli práva vyjadřovat své myšlenky a názory. Tohoto práva se tyrané děsí nejvíce ze všeho. Pošlapat je bývá jejich prvním činem. Znají jeho moc."                                         FREDERICK DOUGLAS

                                                                               

První kapitola knihy začíná takto:

I. Výbor

     "Žádný fašistický pokus o získání moci v Americe nebude vycházet přesně z Hitlerova vzoru. Bude prováděn pod rouškou "supervlastenectví" a "superamerikanismu". Fašističtí vůdci nejsou hloupí, ani naivní. Vědí, že musí vyrukovat s linií, která "půjde na odbyt". 

                                                        Ministerstvo války USA - Vojenské rozpravy 

                                          Informační  dokumentace č. 64 /24. března 1945).

Kniha pokračuje neveřejným zasedáním Výboru pro neamerickou činnost  a je to síla... Před tímto výborem, založeným v roce 1938 především kvůli sledování německých přistěhovalců a jejich případné pronacistické činnosti a rasistické činnosti Ku-klux-klanu, stanula zejména po druhé světové válce spousta pokrokových lidí. Byla - mimo jiné - vypracována Hollywoodská černá listina nepohodlných umělců a třeba Charlie Chaplin byl nucen opustit USA, aby mohl dál pracovat. 

Stejná štvanice vypukla po roce 1950 po projevu senátora Josepha McCarthyho, tentokrát zaměřeného na lov na komunisty. Jak píší statistiky, prověřovaných bylo více jak 13 miliónů lidí,  z nichž 26 tisíc mělo být preventivně zatčeno v případě výjimečného stavu. Docházelo k pronásledování lidí pro jejich přesvědčení, příbuzenský či osobní vztah. Lidé, kteří byli Výborem vyslýcháni, byli nucení k udávání příbuzných a přátel. Byla vytvářena obvinění z podvratné činnosti a velezrady bez ohledu na důkazy. Taková byla i naše padesátá léta.

Obětí tohoto Mccarthismu se stalo mnoho význačných lidí, např. Berthold Brecht, Luis Buńuel, Lion Feuchtwanger, Artur Miller, Orson Welles, Paul Robeson, Charlie Chaplin, Jiří Voskovec, ale i vědci Robert Oppenheimer, Albert Einstein... Bylo zatčeno 145 lidi, 11 500 lidí bylo vyhozeno z práce, 15 lidí spáchalo sebevraždu v důsledku štvanice na ně....v roce 1975 byla agenda výboru převedena pod Sněmovní výbor pro spravedlnost.

Tak nevím, ale nějak mi přijde, že historie se opravdu opakuje a lidstvo je nepoučitelné. Kdo nezná minulost, dělá chyby v současnosti a ničí budoucnost sobě i jiným.

  

Hodně štěstí přeji všem dobrým lidem. 

Náměšť nad Oslavou

 Být v Třebíči a nezajet se podívat na zámek v Náměšti nad Oslavou, to by byl hřích. Viděla jsem ho už jednou, ale to mi bylo asi 14 let a dojeli jsme tam s tatínkem na jeho milované červené motorce JAWA 350, se kterou jsme objížděli tehdy celou naší zemi.

Udělal se horký den,  cesta na zámek vedla do kopečka a jestli jsem dobře koukala, jedna lavička byla úplně dole a druhá lavička zase úplně nahoře, takže šance si na chvíli sednout v té zeleni nebyla..

Nádvoří prázdné, nikde nikdo, krásné prostředí k  posezení na lavičce a počkat si na prohlídku,

kochat se tou krásou kolem:

Když už  jste tak relativně daleko od domova a jste jediní návštěvníci na prohlídku, tak je rozumné si vybrat hned dva základní prohlídkové okruhy - Reprezentační prostory (včetně unikátního barokního mobiliáře zámecké kaple, úžasné kolekce tapiserií , pracovny prezidenta republiky a  ukázky zámeckého stolování) a  Apartmán hraběte Haugwitze (soukromé prostory majitele panství z počátku 20. století). Teď už jen fotky, kterých jsem udělala opět až příliš a nevím, kterou vybrat:

Cestou ze zámku ještě přejít most a hezky svěžím krokem na vlak...

Zámek je krásný, úžasně vstřícný k návštěvníkům a je milá jeho  bohatá výzdoba živými květinami a také ojedinělou ukázkou stolování. Rozhodně stojí za návštěvu.

Hodně pohody  

Zámek Náměšť nad Oslavou

Původní hrad na tomto místě byl založen okolo roku 1220 a dochovala se z něj pouze válcová obranná věž a zbytky hradebního zdiva. Majiteli byli páni z Lomnice, později pánové z Kravař a opět se vrátil pánům z Lomnice. Hrad byl v druhé polovině šedesátých let 15. století spolu s celým náměšťskem zpustošen uherskými vojsky. Poté přešel do rukou významného moravského rodu Žerotínů, za jejichž držení byl přestavěn na rozsáhlý renesanční zámek a také byla do blízkých Kraslic přemístěna bratrská tiskárna, kde byla vytištěna naše slavná Bible kralická. V pobělohorské době přechází zámek do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. Z dalších vlastníků je třeba zmínit nejvyššího kancléře Českého království, konferenčního ministra císařovny Marie Terezie hraběte Bedřicha Viléma  Haugwitze  , který získal náměšťské panství roku 1752 a v držení tohoto rodu zůstal zámek do konce 2. světové války. Na základě Benešových dekretů přešel do vlastnictví státu, byl vybrán jako letní sídlo prezidenta Edvarda Beneše a k tomu účelu také částečně upraven. Dnes je zámek  majetkem Národního památkového ústavu.

Od roku 2017 probíhá na zámku rozsáhlá rekonstrukce, financovaná Ministerstvem kultury ČR  a Národním památkovým ústavem a  jsou zatím restaurována renesanční arkýře a bohatě zdobené arkády vnitřního nádvoří.