Horšovský Týn

 Navštívit Horšovský Týn jsem si přála už dávno - v podstatě poslední roky se vracím do míst, která jsem jako malá holka navštívila díky tatínkovi a jeho krásné červené motorce JAWA 350, se kterou jsme celé mé dětství objížděli naši kouzelnou zem.  Zámek  jsem si už vůbec z dětství nepamatovala, tak jsem byla zvědavá, jaký je... 

Po velkém požáru města v roce 1547 byl ohněm velmi poškozený i zámek, proto jej Jan mladší Popel z Lobkovicz nechal přestavět na moderní renesanční sídlo a až na nepatrné úpravy zůstal zámek zachovaný v původní podobě. 

Návštěvníků bylo v ten slunečný zářijový den velmi málo,  což mám moc ráda , den byl jak vymalovaný, líbilo se mi i okolí zámku  - takové milé, poklidné,  upravené - takže výlet byl krásný. 

Hodně pohody 

Nad řekou Radbuzou byl pražským biskupem vystavěný opevněný raně gotický hrad kostelového typu jako náhrada za už nevyhovující opevněný biskupský dvorec z 12. století. Po husitských válkách přešel hrad z církevních rukou do majetku světských feudálů, nejprve Ronšperků a od třetiny 16. století pak jej získal Jan mladší Popel z Lobkovicz,  který zastával významné úřady v českém království a byl oblíbenec krále Ferdinanda I. Jeho syn Vilém se zúčastnil stavovského povstání,  byl odsouzen k trestu smrti a jeho majetek byl zkonfiskován. Vůbec pobělohorská doba byla po všech stránkách velice krutá, zničila spoustu významných lidí i rodů a také obrovské české majetky přešly neskutečně lacině do cizích rukou,  zejména německých. A tak také zámek Horšovský Týn  neskutečně lacině  již v roce 1623 koupil štýrský hrabě a císařský diplomat Maximilián Trauttmansdorff a jeho rod zámek držel více jak 300 let, než přešel do rukou státu. Když jsem si pročítala jména pražských biskupů a arcibiskupů, kteří vlastnili horšovskotýnské panství, tak mnohá ta jména mi byla známá díky tomu, že ráda čtu historii našich zemí od 12. století do doby nástupu Habsburků na český trůn (tuším, že podobně končil s dějinami našich národů ve svém díle i František Palacký..).