Určitě všichni známe ten pohled ze Starého Města přes Vltavu, při kterém uvidíte budovu Expo 58. V sobotu jsem se na ni šla podívat a je opravdu krásná, jako vylouplá kvalitní rekonstrukcí do své úžasnosti a letenské prostředí jí velmi sluší:
Dovedu si na této obrovské terase představit stolky se slunečníky a spoustu hostů, pochutnávajících si na dobrém obědě nebo na kávě se zmrzlinou - přesně v takovém počasí, jaké jsem měla dnes:
Bohužel jsem se musela už rychle vrátit do Národního technického muzea, tak jsem víc fotek nestačila. Ale určitě si to na některé příští výroční schůzce Klubu Za starou Prahu vynahradím.
Hodně pohody
První velká světová výstava po druhé světové válce se konala pod názvem "Všeobecná mezinárodní výstava v Bruselu 1958" od 17. dubna do 19. listopadu 1958 a jedním ze 42 zúčastněných národů bylo i Československo. Soutěž na projekt našeho pavilonu byla vypsaná v roce 1956. Hlavním scénáristou expozice (orientované ve dvanácti dílčích expozicích na člověka pod heslem Adolfa Hoffmeistera "Jeden den v Československu" práce - kultura - odpočinek) byl architekt Jindřich Santar. Spolupracoval s umělci Jiřím Trnkou (všestranný umělec - výtvarník, loutkař, ilustrátor, sochař, malíř..), výtvarníkem Antonínem Kybalem (zakladatel české školy tapisérie), Stanislavem Libenským (sochař a sklář) a Janem Kotíkem (malíř, výtvarník, grafik). Hlavním architektem pavilonu byl František Cubr, spolupracoval s architekty a grafiky Josefem Hrubým a Zdeňkem Pokorným. Náš pavilon byl vyhlášen za nejlepší a získal nejvyšší ocenění, Zlatou hvězdu a dalších třináct ocenění, týkajících se rovněž interiérů ( nábytek, umělecká díla, užitné předměty - dodnes označovány za "bruselský styl"). Laterna magika a Polyecran jsou dodnes v uměleckém světě pojmem stejně jako svět žasl nad vyznamenaným vědecko-fantastickým filmem Karla Zemana Vynález zkázy.. Náš pavilon včetně přičleněné restaurace okouzlil čistotou tvarů a dokonalostí nového technického a konstrukčního řešení. Tím, jak je prosklení půlkruhové stavby restaurace spojeno jen slabými plnými prvky, zdá se velmi odlehčená a propojená s okolním prostředím. Po skončení výstavy byl pavilon i s restaurací demontován a převezen do Prahy. Pavilon v roce 1991 shořel, restaurace byla nainstalovaná do Letenských sadů, kde se stala velmi navštěvovanou (objevila se i v některých filmech z šedesátých let). Bohužel, její provoz byl v roce 1990 v rámci "malé privatizace" ukončen a objekt mnohokrát změnil majitele, čímž velice zchátral. V roce 2021 byl zrekonstruován, přízemí slouží jako renomovaná aukční síň a galerie Adolf Loos Apartment and Galery. Spolu s historickým jádrem Prahy je stavba Expo 58 zapsaná na Listinu světového kulturního dědictví UNESCO.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Vážím si každého vašeho komentáře a děkuji za ně.