Výstava

 Už jsem psala, že Národní technické muzeum v Praze navštěvuji obvykle jednou ročně, na výročním valném shromáždění Klubu Za starou Prahu.  Pořád mne fascinuje svou stálou expozicí technických objektů a tím, že dokáže budova unést váhu těch obřích parních lokomotiv, všech aut a letadel, zavěšených od stropu:

Jenže tentokrát jsem do sálu jen nahlédla, protože jsem chtěla vidět něco jiného - zahlédla jsem totiž plakát, 

nad kterým jsem zajásala - výstavu Bedřicha Feuersteina jsem si nemohla nechat ujít. Byl českým architektem, malířem a scénografem a smutné je, že mu nebyl dopřán delší život - zemřel velmi mladý. Několik ukázek jeho tvorby:

Spolupráce na filmech Vladislava Vančury:

Právě na návrhu mezinárodní Nemocnice sv. Lukáše je znát vliv architekta Perreta, u kterého v Paříži pracoval - výrazná perretovská věž nad lodí nemocničního kostela s modro-zeleným obkladem ve stylu art deco, jenž lemuje okapovou římsu. Přestože tato dnes už historická budova stojí na břehu řeky Sumidy obklopená mladšími stavbami nemocničního komplexu, je stále funkční nejen jako místo pro léčení nemocných, ale i jako místo sakrální.

Původně byl půdorys navrhován ve tvaru písmene U, ale proti návrhu se změnil v asymetrický útvar tří na sebe napojených budov a věž byla odsunuta z osy kaple na křížení kaple a hlavního šestipatrového křídla. Navazující budova zdravotnické školy je čtyřpatrová a naproti ní třípatrová, kratší budova je charitní ošetřovací nemocnicí.

Návrh divadelní scény:

Výstava se mi moc líbila i to, že v době její prohlídky jsem tam byla sama, tudíž klid na pomalé prohlížení. 

A ještě foto z cesty na metro - zarámovaný kostel a už se těším domů.

Hodně pohody 

Bedřich Feuerstein (*1892 - †1936) pracoval krátce u architekta Josipa Plečnika a v roce 1917 dokončil studium architektury a akademie výtvarných umění u Jana Kotěry. Za I. světové války byl domobraneckým inženýrem na Istrii, po válce získal stipendium na École de Louvre v Paříži. Jakožto spoluzakladatel architektonické sekce Devětsilu se stýkal s umělci a Karel a Josef Čapkovi ho získali pro práci scénografa Národního divadla, pro které uskutečnil 22 scén. Pro Karla Čapka v roce 1921 dělal scénu pro hru R.U.R.  (rok 1921 - je neskutečné, jak ten Karel Čapek uměl předvídat a  předběhnout dobu o téměř sto let). V roce 1924 se vrátil opět do Paříže a pracoval v projekční kanceláři Augusta Perreta (francouzský moderní architekt, stavitel a urbanista, světový průkopník betonové architektury).  Od roku 1926 pracoval 4 roky v Japonsku a realizoval řadu projektů i ve spolupráci s Antonínem Raymondem (českým architektem, který žil a pracoval v Japonsku,  USA a je považován za jednoho ze zakladatelů moderní japonské architektury). Podílel se jako spoluautor na návrhu mezinárodní nemocnice sv. Lukáše v Tokiu. V roce 1930 se vrátil do Čech a opět se věnoval scénografii (Osvobozené divadlo) a podílel se na filmech Vladislava Vančury. A jako téměř většina géniů - nebyl mu vyměřený dlouhý život. Ve svých 44 letech ukončil svůj život skokem z Trojského mostu - jako důsledek nervové choroby. Jeho scénografický návrh pro hru F. X. Šaldy Zástupové byl v Národním divadle zrealizován až po jeho smrti.  I tak je úžasné, jak velký rozsah činností stačil a jaké množství díla za ním stojí za tak krátký život.