Lednová Praha

 Cestou od Mánesu (nevím, ale já obvykle říkám "Mánesa") už povolil mrazík, tak mne ruce bez rukavic tolik nezábly. Přiznám se, že jsem se tudy už dlouho pěšky netoulala, tak se byla překvapená, jak blízko tu je Tančící dům, Mánes, Žofín a také Národní divadlo:

 Nábřeží je plné krásných domů:

Vlevo Žofín a přede mnou Národní divadlo:

Na chvíli se z mrazivé oblohy vylouplo sluníčko a ozářilo Hradčany, ale než jsem stačila vytáhnout mobil a fotit, zase se schovalo za mraky. Přesto Hradčany byly nádherné:

A pak se náhle na obzoru objevila ta nehezká brambora Nové scény, posuďte sami,  zda mám důvod být na ten bramborový komplex budov tak alergická:

A proti nim je opět pro mne krása, o které jsem tu už kdysi psala  - původně empírový, později secesně upravený Topičův dům a vlevo od něj také nádherná  původně empírová,  nyní secesní budova Pojišťovna Praha. Původně tento dům patřil nakladateli a novináři Františku Šimáčkovi, jehož zetěm byl František Topič. Ten ho roku 1905 prodal Pojišťovně Praha, která ho nechala secesně upravit Osvaldem Polívkou, který rok předtím mu upravil Františku Topičovi  sousední dům pro potřeby jeho salonu:

A kousek dál od této něžné secesní Polívkově kráse je tato černá, plevelem zarostlá ohava:

a o kousek dál barevná opičárna z bývalého střízlivějšího obchodního domu Máj:

Na Jungmanově náměstí jsem prošla Nádvořím Čtrnácti Pražských Mučedníků 

do kostela Panny Marie Sněžné

Kolem Kostela sv, Kříže jsem šla v pravé poledne, jak mi to oznámily zvony a došla jsem k Obecnímu domu:

Od Obecního domu už to byl jen kousek na Florenc a autobusem domů. Na Florenci už je otevřený malý úsek křižovatky Křižíkovy ulice a pořád si myslím, že ta velká hmota novostavby nevypadá proti novorenesanční budově Muzea hlavního města Prahy hezky:

Ještě poslední snímek - blízko hotelu Axa Na poříčí - tyto destičky mne vždycky dostanou do velikého nemizejícího smutku:

Domů jsem dojela velice spokojená s dnešním dnem a příště přidám obrázky z výstavy v Mánesu. 

Hodně pohody